103. SAŠA
Když jsem se zeptal svojí ženy, co bychom měli pořídit naší dceři ke čtyřiačtyřicátým narozeninám, nebyl jsem její mizernou odpovědí bez nápadu ani trochu překvapen.
„Já upeču dort a ty koupíš něco v drogerii“. Taková blbost! „No, abys věděla, tak já už jsem dárek zařídil. Celý týden chodím na statek, kde mám vybranou kozu, a aby si na mě zvykla, nosím jí staré pečivo, zelné listí, mrkev a taky jabka.“ Na to řekla babka: „Kozu? Vždyť ty s kozama nemáš žádné zkušenosti!“ „Co ty víš? Pro kozy jsem měl vždycky slabost.“ Na to moje choť nasadila rezolutní tón a vyslovila jediné slovo: „Hulváte!“ Abych předešel válečnému konfliktu, tvářil jsem se, jakože jsem její agresi přeslechl a vysvětlil jí, že nejlepším přítelem člověka nemusí být vždycky jenom pes nebo lednička. Taková koza přece může přispět k rodinné pohodě a povznést sváteční atmosféru rodinného krbu. Na to se moje drahá zaculila jako Mona Lisa (ne koza Líza), a to byl signál souhlasu pro realizaci mého bezkonkurenčního nápadu.
Převézt kozu na latifundie naší dcery nebyl žádný problém. Dostala psí obojek, pampersku maxi a do kufru mého auta si bez potíží vyskočila sama. Na rozdíl od mojí ženy mi do řízení vozidla ani nemekla, což jsem oceňoval a její správné normy chování dal své drahé za příklad.
Narozeninový dárek vyvolal v celé ulici nebývalý rozruch. Všechny školou povinné děti se shromáždily a ulicí zaznívaly projevy nadšení a jásavé výkřiky: Ách, óóch, jéjej, jeminánku, to je krása! a podobně. Všechny děti si chtěly kozu pohladit, povodit, nabídnout jí něco k snědku. Nový miláček ulice byl ustájen v ohradě na pozemku za domem společně s ovečkami. Největší radost z dárku k čtyřiačtyřicátinám měla naše vnučka, čtvrťačka Andrejka a hned si zavedla deníček s nadpisem KOZA SAŠA:
7.4.2016: Mamka má narozky a od dědy dostala kozu. Všem dětem v ulici se moc líbí a mně se líbí nejvíc. Nelíbí se ale našim ovečkám, ony se jí bojí, i když jsou větší. Ani na noc nechodí do svojí salaše a spí raději venku, protože se v ní zabydlela Saša.
8.4. Se Sašou a ostatními dětmi z ulice chodíme na procházky a učíme ji povelům. Už umí : sedni!, lehni!, ale popros a přines ještě neovládá.
9.4. Dnes taťka ovečkám přivezl nového beránka, protože Bertíka jsme už snědli. Dostal jméno Barnabáš. Hned se s ovečkami skamarádil, ale kozy se taky bojí a proto s nimi spí venku. Dnes koza Saša přeskočila ohradník a šla na návštěvu k sousedům. Rozumí si s jejich fenkou Aidou, ta se jí nebojí. Saša Aidě sežrala všechny granule Pedigree.
10.4. Saša dělá bobky stejné jako granule Pedigree. Dnes skoro celé odpoledne stála na hnoji, prskala a vrtěla ocáskem. Zavolala jsem dědovi, jestli není nemocná, když spořádala žrádlo pro pejsky. Děda řekl, že: „když se kozy prskají, ocáskama mrskají. S tím nic nenaděláš“. Děda kozám rozumí.
11.4. Taťka říkal, že na druhé straně pozemku bude muset postavit přístřešek pro kozu, aby se sama neroztahovala v salaši našich oveček, takový přepych si prý nezaslouží. A taky řekl, že by děda udělal líp, kdyby místo zvířete mamce raději koupil třeba lak na vlasy. A ještě se zmínil, že prý jsou si s kozou dost podobní, nebo něco takového, já jsem mu moc dobře nerozuměla, protože to mluvil potichu.
12.4. Dneska, hned po příchodu ze školy jsem si napsala úkoly, abych mohla s kozou a dětmi z ulice na společnou procházku. Bylo hezky, a tak jsem je psala venku pod pergolou, která je spojená s obývákem. Když přišel taťka z práce domů, zarazil se a vyslovil neslušné slovo. (Doprd…). Pak zbledl, zezelenal, zrudnul…, až se nad ním vytvořila duha. Na jeho televizním gauči spokojeně odpočívala koza. Pak krvelačně zařval: „Zítra půjdeš na pekáč!“
13.4. Hned ráno, ještě před odchodem do školy jsem schovala všechny pekáče.
Dědek a taky Andrejka
Komentáře
Přehled komentářů
jsem si myslel že to bude članek o našem nejlepšim maratonci Sašovi ale to nevadi.čau.roman
Jako obvykle - pěkné a vtipné !
(Jirka, 11. 4. 2016 17:45)Pěkné - ale proč to je dvakrát ?
maratonec
(roman, 31. 5. 2016 22:15)