105. PEPA
Popravdě řečeno, ani neznám přesný den svého narození a neznám ani svoje biologické rodiče. Přibližně v prvním měsíci mého věku si mne osvojili rodiče náhradní a dali mi jméno Pepa. Příkladně se o mne starají, hlavně paní mi věnuje maximální péči. Pravidelně mi dává najíst, chodí se mnou na procházky a pečuje o moji hygienu. Já se jí odvděčuji tím, že se chovám vznešeně a respektuji správné normy chování.
Jo! Málem bych zapomněl! Jsem vepř. Vlastně jen takový malý vepřík. Vážím asi tak dvě kila, bydlím na balkoně a více než půl dne prochrápu ve svém doupěti. Každý týden jezdíme na pár dní na chalupu do Beskyd, kde se mi moc líbí. Páníček mojí paničky vždycky poseká trávník, pak na něj postaví dětskou dřevěnou ohrádku, ve které bych měl přebývat. Jenže já jsem šikovný kluk a vždy vystihnu ten správný okamžik, protáhnu se mezi šprušlemi a zdrhnu na výlet do říše přírody. Hrozně se mi líbí svým rypáčkem rýpat v trávníku a hlíně, nasávat nepoznané vůně, nebo ukrýt se pod větvemi nízkých jehličnanů. Když nadešel čas žíru, hezky lžičkou mě panička nakrmila mojí oblíbenou pochoutkou, ovesnými vločkami s jogurtem. Poté jsem byl uložen do dřevěné ohrádky, abych se po dobré krmi prospal. Avšak já bych se raději opět vydal do terénu, ó jenže!!! Po dobrém papání jsem se už mezi šprušlemi neprotáhnul. Na to páníček mojí paničky radostně zvolal: „Vidíš?! Chceš-li býti štíhlá v pase, tak nesmíš žrát jako prase!“ Během krmení si moje panička všimla, že jsem si při procházce zahradou poněkud odřel svůj jemný rypáček a taky moje vypasené bříško. Hned zorganizovala odjezd do místní lékárny koupit nějakou hojivou mast, abych náhodou netrpěl bolestmi. Páníček se odvážil odporovat, ale jen chvíli. „Pepa si odře rypák, a už se jede pro framykoin. Pepovi se k jídlu podávají kvalitní bio vločky s aktivií, zatím co já k snídani dlabu obyčejné vločky a ten nejlevnější jogurt z akce. Pepíčkovi se poskytuje teplá lázeň, zatímco já se ráno sprchuji pouze vodou studenou. Pepkovi se ošetřuje krupon vonnými mastmi a olejíčky, ale já po holení používám jen obyčejný pitralon. Dopouštíte se na mě bezpráví! Taková křivda!“, zvolal zoufale. Panička jen zahlaholila „Kuš, Dědku!“, a tím krátká slovní přestřelka skončila.
On je páníček mojí paničky lakomý a emočně nevyzrálý. Onehdy ji zas poučoval, že jsem čistokrevný Gottingemský minivepřík a nesmím se přejídat, abych se nedostal na váhu vyšší než deset až dvanáct kilogramů. Mě by se náhodou líbilo mít hezky udělanou postavu, aspoň tak šedesát kilo, ale Dědek shledává krásu v úplně jiných křivkách. Když včera paničku přistihl, jak mě k obědu krmí lahodným smetanovým sýrem, zdálo se, že se v řiť uhryzne, jak vyváděl. Vepři se odjakživa prý krmili povařenými slupkami z brambor smíchanými s otrubami a ne, že si pochutnávají na panské stravě. Že prý během jeho dětství doma jednou prase taky chovali, tak tomu přece musí rozumět:
„ Tenkrát otec odjel na třídenní školení a o pašíka se měla postarat matka. Vyhladovělé zvíře při podávání stravy vyrazilo z chlívku, porazilo matku i s kýblem lahodných pomejí a prý ji dokonce i pokousalo. Máti ve strachu před zdivočelým tvorem utekla na strom a z jeho koruny volala o pomoc, zatímco pašík si pochutnával na biodelikatesách naší zahrady. Volání o pomoc vyslechl soused Veselý, zkušený chovatel vepřů a taky hasič. Po krátkém duelu zvíře zahnal do chlívku a matku vysvobodil. Když se otec vrátil ze školení, hned další víkend šel chudák vepř na porážku, ačkoliv bylo léto a zabíjačky se provádějí zpravidla až v zimě. Otec tak rozhodl ne proto, že zvíře porazilo a pokousalo matku, ale proto, že totálně zdevastovalo okrasnou část naší zahrady – chloubu našeho taťky.“
Tak! A teď už vím, kdo je můj opravdový přítel a na koho si mám dávat bacha.
Pepa
Závěrem:
Když jsem svojí dceři na začátku dubna k narozeninám koupil kozu, aby ovečkám pomohla spásat jejich rozsáhlý pozemek, v celé ulici zavládlo bujaré veselí. Vepříka dostala moje žena ke konci dubna jako dárek ke jmeninám od dcery. Je začátek června a vnučka má narozeniny. A ejhle!, mojí dceři se na pozemku vyskytuje fungl nová kobylka i s hříbátkem. V celé ulici opět zavládlo bujaré veselí. Příští rodinné oslavy budou naštěstí až v prosinci.
3. 6. 2016 Dědek
Komentáře
Přehled komentářů
Pan Veselý byl významný člen Sokola Pokratice,uznávaný holubář,zahrádkář a velmi dobrý truhlář.Jsem zvěda,kdy o něm také napíše povídku třeba o tom,jak jsme směňovali holuby za cukrovinky.
Chyt´teho
(Lada, 7. 6. 2016 20:42)Víte.proč Dědek Beskydský začal používat pseudonym ? Nechtěl se chlubit,že po něm pojmenovali Lysou horu. A ted´se podle něho nazývá celé pohoří !
Kecá
(Brácha , 8. 6. 2016 11:44)