109.GEROY RACE
Geroy race (I.ročník)
Když jsem v sobotu v podvečer ze závodu v Přerově přiskotačil do svého domova, byl jsem toužebně očekáván celým týmem svých sedmi bab. Myslím tím tu svoji papírovou babku velitelku, dvě dcery a čtyři vnučky. Od doby, kdy chudák náš pes zdechnul, pyšně nesu prapor utlačovaných chlapů sám, jediný zástupce mužského pohlaví v rodině. A to je pravý důvod toho, proč se zúčastňuji takových aktivit, jako je Geroy race. (Popravdě řečeno, zůstat doma by sebou neslo mnohem silnější utrpení, než rýt rypákem v bahně, sežrat červa, nebo přinutit svoji starou kostru vykonat dvacet angličáků. To se ale nesmí nikde říkat!)
„Pojď ty náš hrdino, geroji, večeři máš připravenou…. a vyprávěj, jak jsi bojoval s překážkami, bahnem, těžkým trénem i meteorologickými jevy! Vyprávěj!“ A tak jsem se s chutí pustil do svátečního pokrmu, kulinářské delikatesy mojí ženy domácí a cpal do sebe elixír mládí – krupicovou kaši posypanou strouhaným perníkem. Poté jsem přednesl neobyčejný zážitek dnešního dne:
Na startovní lajně se nás v kategorii jednotlivců sešlo kolem sto deseti chrabrých bojovníků, nažhavených, s krvelačným výrazem v tvářích a napěněnou krví v žilách. I já jsem střelhbitě vyrazil do terénu, silou býka a mrštností šelmy za svým cílem-pokořit nástrahy trati a stát se gerojem. Úplně jsem zapomněl na to, kolik mi je roků, (ono je to vlastně úplně fuk, protože se to stejně každý rok mění), a tak jsem pelášil, co mi nohy stačily, u toho funěl a hekal, jako nějaký špatný pornoherec. Nejvýživnější překážkou bylo plazení v bahně pod ostnatým drátem a ještě s pneumatikou jako břemenem. Tuto disciplinu zvládám dokonale, protože ji kdysi vyžadovala moje pracovní profese v dole. A tady předbíhám i několik borců, kteří si ulevují nemravnými výrazy. Fuj!, že jim není hanba! Další bahenní lázně, šplhy na laně, plavání v kalných vodách rybníku, různá hrazení,… žádný problém, až na přeručkování vodorovného žebříku. Tady se podepisuje únava i zabahněné ruce a tak v polovině délky padám a jdu do dvaceti trestných angličáků. Pro některé je ochutnávka červa nepřekonatelná disciplina, já jsem si protejnů ještě přidal. Nato nejmladší vnučka nasadila rezolutní tón a řekla: „A dědo, zdalipak sis před jídlem řádně umyl ruce, když ses před tím hrabal v bahně?“ Ještě tři překážky a jsem v cíli. Trať 6,5km a 25 překážek zvládám za 1:05h, obsazuji celkově 62.místo ze stodeseti borců a v kategorii ,zralých mužů‘ vítězím. Tož takový to byl pěkný závod. „A dědo, umyl sis ty ruce, nebo ne!?!“
Co na závěr. Poznal jsem spoustu nových tváří, lidí nezávislých na světě umělé krásy, děvčat bez přifouknutých hrudníků, afektovaných projevů a nacvičených póz. Poznal jsem mnoho zdravých lidí, se kterými jsem v duchu vzájemného porozumění rád strávil neobyčejný den.
Sportu zdar!!!
Vetchý a lítost budící stařík (72 let), Dědek Beskydský 3.2.2017
Komentáře
Přehled komentářů
Pochlub se kolik sis půjčil u providentu na startovné ?
Re: já bych něco řek,ale
(D, 25. 9. 2017 10:18)Helééé, Koňu, startovné bylo 6 kilo, ale vodnes sem si boty za 3 litry.(Vono jim vetchýho staříka přišlo líto.) Dobrý, né.
Bravo dědku !
(Jirka, 17. 7. 2017 9:14)I my jsme "sportovali", když jsme bez dýchacích přístrojů pobyli na Lysé hoře !
Geroy
(Zdeněk Strouhal, 13. 7. 2017 18:35)Tož Ti gratuluju z Českého Ráje k tomu krásnému výkonu!!!
Re: Geroy
(D, 14. 7. 2017 19:53)Do Českého Ráje cesta příjemná je, dudlaj dá! Kam ses chlape ztratil? Dík za reakci, potěšil jsi mě. Sportu zdar!, Dědek
Re: Re: Geroy
(Zdeněk Strouhal, 16. 7. 2017 19:33)No nikam jsem se neztratil obdivuju Tvé výkony ,máš na mě náskok 14let kdo ví co budu v Tvých letech dělat.Jinak trochu běhám ono při 3 směnách se někdy moc nechce.
já bych něco řek,ale
(bývalý kamarád, 22. 9. 2017 9:25)