111.Milý úřade
MILÝ ÚŘADE
Už to tak bývá, že koncem listopadu opadá listí, pak krajinu přikryje sníh, ….a je uklizeno. Na jaře se nám podaří svolat několik dobrovolníků na akci „Ukliďme Česko“, pak provedeme její vyhodnocení, pochválíme účastníky, vše řádně zdokumentujeme, zveřejníme v tisku a neukáznění spoluobčané mohou dál vesele a beztrestně páchat zločin na přírodě. Strážci městského pořádku s oblibou hlídkují na parkovišti před špitálem a s nadšením udělují tučná finanční napomenutí řidičům, kteří svá vozidla postaví ,naštorc‘, jelikož na obsazeném parkovišti nelze jinak.
V každém ročním období (tedy čtyřikrát do roka) si projdu ,svoji trasu‘, provedu sběr odpadu po příměstských čunících, naložím do pytlů a odvezu do kontejneru. V součtu jich bývá více než třicet.
Je tomu právě rok, kdy mi moje žena domácí udělila žlutou kartu a nasadila rezolutní tón: „ To, že hrbíš svůj hřbet nad sběrem svinčíku a pak nadáváš, že tě bolí v zádech, mi je lhostejné, že nakupuješ plastové pytle, pracovní rukavice, a po svojí akci zapácháš víc jak fazolový pšouk, to bych taky skousla. Ale že bordel odvážíš v našem autíčku, to mi hodně vadí. Požádáš SMOčko o odvoz a tečka!“ Neodvážil jsem se odporovat, pytle s nasbíraným odpadem nafotil, sednul za komputer, abych určil lokalitu a SMO požádal o odvoz. Po devíti dnech mi přišla následující odpověď: „Děkujeme za Váš podnět ze dne 29.11.2016, ovšem řešení této situace není v naší kompetenci. Vaše žádost byla předána k vyřízení na MěÚ Orlová….“ Odpověď paní úřednice mne dojala málem k slzám a nezbývalo jinak než nasednout do našeho autíčka a tajně pytle odvézt. A teď bacha! Sotva jsem začal manipulovat s odpadem, přiřítilo se vozidlo ozdobené nápisem „Pomáhat a chránit“ a v něm tři muži. Jeden z nich vystoupil, předpisově si nasadil placatou čepici a začal vyzvídat, co prý tady dělám, zdalipak náhodou nezakládám černou skládku. Dušoval jsem se, že ne, ani náhodou, právě naopak, ale že mám radost z toho, že mi přišli pomoct. Pokud jde o ochranu, tu nepožaduji, v té si vystačím. V zápětí odjeli, aniž by aspoň řekli ,Pánbůh pomáhej´. Odvoz odpadu pak už proběhnul bez dalších neočekávaných komplikací. A zase bacha! Večer jsem otevřel poštu na počítači a čtu: „Dobrý den, pro Vaši informaci na základě objednávky na odvoz a následnou likvidaci Vámi sebraného odpadu, byl tento pracovníky naší společnosti dnes odvezen. Děkujeme za Vaši aktivitu v oblasti odpadového hospodářství.“ Tehdy se psalo datum 29.11.2016, nebylo tedy ani Apríla, ani Silvestra. Z další korespondence vyplynulo, že prý šlo zřejmě o nějaký informační šum.
A protože nástrahám života se má čelit, právě dnes jsem se rozhodnul, že si svoji bohulibou činnost zopakuji. Svoji ženu domácí jsem poníženě poprosil o finanční prostředky na nákup brufenu, pytlů a rukavic. Vyhověla mi, avšak neodpustila si nadbytečný komentář: „ Pokud ten smradlavý chlív budeš zase odvážet v našem autíčku, budeš pak celý týden žrát krupicovou kaši. To si piš! A až se budeš vracet domů, nezapomeň přiklonit hlavu k rameni, ať svojí svatozáří neodřeš futra dveří.“ Válečným konfliktům obvykle předcházím mlčením, občas taky studenou sprchou či resuscitačním panákem. Tentokrát jsem vypadnul na čerstvý vzduch za svým odpadem. Čerstvého vzduchu jsem si však moc neužil. V lesoparku jsem objevil doupě bezdomovce, které bylo ozdobeno takovým svinčíkem, že se mi z něho v těle probudily projevy metabolizmu. Žiju na dobré stravě, mám celkem dobrou fyzičku a tak jsem hned odvážně s bezďákem provedl soudružský pohovor. Darebák jeden, nejdříve vzdoroval, ale byl jsem tvrdší. Pak přece jen svoji línou kostru zvednul a pod pohrůžkou násilí a přísných sankcí svůj bordel do mých pytlů posbíral. Kňučel jak malé podsvinče, prý ho bolí záda a nemá klidu pro svoje rozjímání. Nakonec dopil svůj krabičák, vypánil cigárko, rozplakal se a zalezl do svého kutlochu.
Milý úřade, materiál, který jsme nasbírali je umístěn na konci ulice Na Výsluní, 100 m za posledním stavením, ano, nad letním kinem, přesně tam, kde dealeři drog uzavírají svoje nekalé kšefty. Prosím, dejte zmíněný odpad odvézt, já krupicovku nerad.
Milí přátelé, omlouvám se za to, že vás zatěžuji svými žabomyšími problémy, rovněž se omlouvám za to, že k slohové exhibici nepřipojím svoje civilní jméno. Nemám potřebu býti terčem posměchu, ani se nepotřebuji zviditelňovat, dokonce ani nestojím o pochvalu před nastoupenou elitní jednotkou našich bezdomovců.
Bezva den přeje D.
aaa
(Davidek, 6. 12. 2017 20:24)