Jdi na obsah Jdi na menu
 


12.Funus

16. 12. 2008

FUNUS

 

 

Na letošní Hromnice si mohl skřivan vrzat kolik chtěl, aniž by si připustil jakoukoliv obavu z toho, že by zmrznul. Půl února je v tahu a ti lajdáci, co jsou tam nahoře zodpovědní za počasí se k plnění úkolů zimního období postavili nezodpovědně a zasloužili by udělení důtky s výstrahou. Místo sněhu nám sem  poslali orgána Kyrila a hned po něm Quasimóda, jako by neměli nic jiného na práci, než se furt futrovat fazolema. A vůbec, - od kdy mají větry tak nic neříkající jména!? Co já si pamatuju, pak názvy větrů se vždycky odvozovaly od jejich kvalifikačního zařazení. Za nekompromisního a rázného „ Ruprechta“ se nemusel stydět žádný pořádný chlap a takový „Kinař“ vyslaný do éteru ve správný okamžik a na správném místě, se rovněž hodnotil vysokou známkou. S „ Břemkem“ je ovšem nutno nakládat s rozvahou, ten bývá často doprovázen i pěnou. Ženské jsou v této disciplíně stydlivé, řekl bych až vystrašené a občas vyšlou cvrdlikajícího  „Něpodara“, či „Jůůůliusa“ a ještě se kolikrát u toho i začervenají. Ať je to s větrama jak chce, nejhorší je, vypouštět je bez požitku. Já se jdu bodnout, už jsem s tématem sjel zase do protisměru.

 

Zkrátka o tom čase – čase zimních prázdnin, vždycky byla za chalupou pořádná klouzačka, před chalupou pořádné iglú,  ve kterém Dědek i občas demonstrativně chrápal, ježto v chalupě muselo být kvůli fňučkám přetopeno. Zato krtek, ten hajzl jeden, si nastavěl bezpočet iglú na tom nejlépe udržovaném trávníku, přímo před pergolou

 

.

Z Týmobajlu se ozve „ Sojúz něruš…..“a Karolína, (to je céra,co mě tenkrát, když mě přepadly vosy honila s nožem po Lysé), mi smutně a s pláčem na krajíčku  oznamuje, že zemřel Pepa. Do řiti ! Sníh není, mráz není, iglú není, ale zato řádí orkány, krtek a ještě si do toho zemře Josef, zkrátka všechno to letos stojí za psí sakrament!! A to mi všichni přáli do nového roku jen to nejlepší! No ještě raz si  zkuste dělat si ze starého penzisty prdel!!!

 

 

Tak chudák Pepa to má za sebou. Bylo mi jasné, že organizace funusu, včetně hudby a smuteční řeči bude zase na mě, ostatně jako všechno, co se naší famílie týče. Zeťák Zdeneček-Drobeček,(má 120kg brutto), ihned rozhodnul, že Eliška na žádný pohřeb nepůjde, protože pak bude mít divoké spaní, teploty a kvůli Dědka pak ještě bude absentovat ve škole.Tož běžte se vycpat, copak Já jsem Josefa poslal na pravdu Boží ?!….a vůbec, - mají mít natrénováno! Už čtyři roky mám v rohu zahrady svůj vlastní hrobeček,takový cowboyský, z kamenů a s dřevěným křížem a nápisem Dědek  *14.12.1945-+………   , prázdné místo za křížkem bych byl rád, kdyby zůstalo ještě nějaký čas bez záznamu. Tam dávám školení svým potomkyním, jak se správně truchlí nad správným hrobem. Musím si však postěžovat, že výuku berou na lehkou váhu a na minulých Fšechsvatých jsem si svíčku na vlastním hrobu raději zapálil sám.

 

 

No zkrátka – na rozloučení s Pepou jsem nakoupil sudý počet květin, provedl výběr vhodné reprodukované hudby a připravil si smuteční referát. Všichni jsme byli v černém jak havrani na srazu aviatiků po šedesáti letech a pomalým krokem jsme přikráčeli k vykopanému hrobu. Rakev s ostatky nebožtíka byla opatrně spuštěna do jámy. Božský Karel dozpíval a Já jsem pronesl srdceryvnou, smuteční řeč. Kromě batolete Andrejky a Drobečka, který zbaběle zůstal v autě, řvali úplně všichni, Eliška nejvíce. Některé pasáže svého projevu jsem musel opakovat, ježto přes fňukání a troubení do papírových kapesníků mi nebylo vždy jasně rozumět. Tváře pozůstalých byly bledé jako drůbeží salám v AKCI, začalo pršet. Tož takový to byl krásný pohřeb.

 

 

Slavík ještě ani nedozpíval rozlučkovou…. „kdepak ty ptáčku hnízdo máš…“a už se Eliška hrnula za taťkou do Favoše a valili do zverimexu koupit nového Pepu. Nová andulka má podobné zbarvení jako měl Pepa, ale je trochu menší a jmenuje se Adélka. Hned se přikoupila i nová klec a spousta ptačích pochoutek. Bude se prý učit lidskou řeč, (říkala Eliška),a mě je už teď jasné jakou – naučí ji nezdvořile nadávat na Dědka !

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Proč nadpis?

(Olda, 2. 1. 2014 23:56)

Dědku, opravdu dobrý. Žral jsem ti to až do posledního odstavce, i slzu jsem uronil nad ztrátou tvého přítele či příbuzného.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA