17. Na Zuchově se opět závodilo
NA ŽUCHOVĚ SE OPĚT ZÁVODILO
Občas se s babkou vyštafírujeme jako dvě pohřební kobyly a zajdeme si do divadla na operu. Zrovna před nedávnem to byla Carmen a řeknu vám, že ten Jirka Bizet je fakt řízek.Zkomponovat tak grandiózní kus, může dokázat jen frajer těžkého kalibru. Podloudníky z šera provázely chmurné tóny viol a temné dunění tympánů, veselý pochod pikadorů zdobil doprovod píšťal, pompézní nástup toreadora zvýrazní nástup trubek. Medově znějící violoncella, kulaté tóny horn, fagotový samet, občasné veselé houslové pizzicato, ….to všechno je použito k absolutní hudební dokonalosti. Kdo umí alespoň trochu muziku vnímat, musí blahem chrochtat, jak to prase v chlívku nad plným korytem vybraných pochoutek.
Čas, ta potvora mizerná si nejspíš nazul sedmimílové plátěnky a uhání snad ještě rychleji, než tenkrát Šemík k Neumětelům. Rok utekl jak mlíko na sporáku a zase jsou tu věrozvěsti. A stalo se tradicí, že jak je Cyrko s Metúdem, je taky FICHTLDAY. Tož poslechněte si, jak to bylo letos:
Nervózní jsem byl už tři dny dopředu, asi jako náš pes, když se chystáme někam odjet. Jediný problém jsem viděl v obsahu peněženky a množství prázdných lahví ve špajzce. A tak pravím svojí vedoucí: „Babko naval prachy, jedu ti koupit triko“. „Dědku, jsi občas nesnesitelný, ale sem tam i potřebný. Vzpomeň si na to, jak jsi před nedávnem skákal bungee jump, a jak ses minulý týden při orienťáku na kole ztratil a dva dny pak nebyl doma. Nebo to ses zase jen vymlouval? Snad už bys mohl mít trochu rozumu!“ Já na to: „Strach, rozum a peníze jsem neměl nikdy a lepší už to těžko bude, však já si pořídím triko jen pro sebe“, a sáhnul jsem do tajných zdrojů. U prezentace na Žuchově jsem byl jeden z prvních. Každého ze soupeřů jsem vyhodnotil, a s politováním musím přiznat, že někteří byli oháknuti ještě nápaditěji než já a to jsem abych pravdu řekl nečekal. Muž, který se loni stačil namazat už před startem, byl letos mnohem disciplinovanější. Přijel na motorce ověnčené květinami, měl dlouhé blonďaté háro, květovanou košili, kytaru a gatě do zvonu. Všem soupeřům rozdal „bílý prášek“, nechlastal. Jiný borec se prezentoval v károvaných papučích a s berlemi na svém motocyklu. Provolával-„Na Bělehrad paní Milerová, na Bělehrad!“. Našel se i kominík, čert, estébáček v koženém kabátě a mnoho dalších zajímavých exemplářů.
Sednul jsem si bokem a nenápadně to pozoroval okem: Tak tenhle chopper je vřeskná trubka, no a tady ten Kumor- no to je přece hoboj a ještě jsem Stadiona slyšel jako pozoun , jiného jako čelíčko, našly se i klarinety a fagoty…… zkrátka celý symfoňák. Tak to se teda na to představení fakt těším.
Konečně. Mašiny na silnici, my- závodníci na poli. Startmaršál zahájil boj. Nejdříve spousta prachu, pak moře dýmu- koncert začal. Všechny ty trubky, pozouny, violy, tympány, hoboje a další, to vzali hned z kraje fortisimo, jen já a jsem si připadal jako dirigent – bez nástroje. Fortissimo zeslabovalo postupně na pianissimo a pak už klid, dokonce i dým se zcela rozplynul a přede mnou už jen Ondřejník. Zběsile šlapu první kilometr a už se ze mě začíná kouřit jak z kupy hnoje. Říkám mu: „Kamaráde, kozí dýšku, přece mě v tom nenecháš. To by nám za tu ostudu nestálo“ A on na to : „Pche“.(jako by chtěl říct – ,trhni si‘). Šlapu dál a už mě opouštějí síly a tak zkouším novou fintu: „Chrchlíčku, můj nejlepší kamaráde, tož naskoč už konečně! Koupím ti ten nejlepší benzín, ten nejlepší olejíček, budu tě v garáži přikrývat novou larisou a už nikdy tím roztrhaným prostěradlem- naskoč!“ Odpověděl mi: „Kecy, …kecy“.Už už jsem si myslel, že si to přece jen rozmyslel….a zase nic. Na třetím kilometru, zcela vyčerpán, s jazykem na vestě a mokrý jak hroch ve výběhu mu pravím: „Tak a seru na tebe! Babce napráskám, jak umíš poslouchat a ona už nás vícekrát na žádné závody nepustí!“ Najednou se z výfuku ozvalo mohutné burácení, jako když spustí činely a kotle forte. Můj bílý Šemík zabral a řítili jsme se bystře vpřed. To, že jsme se ,řítili‘ si prosím nevysvětlujte tak, že bychom se hnali pozadu…….jakože řití vpřed, to né! Ztrátu jsme počali postupně dohánět. Nejdříve dostal na frak estébák v koženém kabátě, pak přišel ten na tom čopru ve vojenské přilbě a na hašišáka taky došlo, dokonce jsme těsně před cílem předjeli i favorizovanou řeznici. Skončili jsme zhruba v polovině startovního pole a tak nějak i po ostatních disciplínách.
Celkový výsledek oproti loňsku je o něco horší, ale to vůbec nevadí. Však letos na této šou bylo přes stodvacet borců a co hlavně? Byla to obět bezvadná akce, za kterou si organizátoři zaslouží smeknout čepici. Já jsem si aspoň provětral svůj škopek a naftalínové kvádro. Už dnes vím, že příští FICHTLDAY bude dvoudenní, a tak to se zas máme na co těšit. Akorát nás může mrzet, že tenkrát v tom roce 863 k nám na Velkou Moravu nepřišli Cyril či Metoděj o jeden den dříve,(každý zvlášť), mohli jsme mít ještě o den volna více.
Tož přesně takto jsem svůj příběh povykládal své šestičlenné družině bab a ony mi řekly: „Dědku často jsi nesnesitelný, ale občas i potřebný..….třeba už jen kvůli těm tvým kecům.“
DĚDEK