18.JAK_JSEM_SKLADAL_REPARAT
20. 12. 2008
JAK JSEM SKLÁDAL REPARÁT
1.
PŘIHLÁŠKA
Na výstavu „BESKYDSKÝ VOŘÍŠEK 2007“ ve Frýdlantu n/O.
HAF ! (To je pozdraf).
Loňské působení na výstavě psích krasavců se mi příliš nevyvedlo a Dědek moje vystoupení označil jako „Ostudu za 120,-“. Pokusím se tedy o úspěšné složení reparátu.
Takže: Jsem pes, to je jasné. Žádnou populační explozi jsem za těch jedenáct roků zatím nezpůsobil, ale fenečky se mi ohromně líbí, to teda jo! Dobře vím, která fešanda v okolí hárá a když se mi v nestřeženém okamžiku podaří zdrhnout, panička mě hledá do pozdních nočních hodin. Dědek je pak ještě vzteklejší, jak sousedovic Bobík, vždycky mi nařeže co se mi do kožichu vejde, pak mě pořádně vydrhne vodou a jakousi pěnivou sračkou a u toho nadává, že smrdím. Prd ví, co je vůně a co smrad. Nakonec mě nasprejuje něčím ještě odpornějším, prý abych nedostal blechy. Druhý den se mnou nikdo nemluví a to mi nevadí, aspoň se pořádně vychrápu, abych nabral sil a při první příležitosti vzal zase roha.
V techničáku mám napsáno, že jsem kříženec, (voříšek), barvy zlaté. Proto jsem dostal jméno Goldie. Musím se však pochlubit, že mám také pseudonym, na který jsem patřičně pyšný. Ostatně u vás, u lidí mnoho významných celebrit rovněž používá pseudonym, (dokonce i můj páníček), tož proč bych jsem Já nemohl být Kokot ? Ono to Goldie – Zlatý stejně dávno neplatí, ježto mi už převládá srst silver- stříbrná, podobně jako mému páníčkovi a nadarmo se neříká ,aký pán, taký aj pes‘.
Výška v kohoutku u mě dělá rovných třicet čísel, ale to jenom proto, že mám křivé nohy po pradědovi nebo prabábě. Hlavně, že mi zatím ještě spolehlivě slouží a vždycky jak jdeme s Dědkem na Lysou, tak to těm vyžraným,funícím, papírovým potvorám, co kolikrát táhnou jazyk po chodníku pořádně natřeme.
Vystavovat mě opět bude Eliška. To je ta, co na tom loňském festivalu psích fešáků bulila, protože jsem jí to prý všechno pokazil. S tím ovšem nemohu souhlasit, jelikož jsem dělal co jsem mohl a vůbec přece nemůžu za to, že na přehlídce krásy nebyly disciplíny, ve kterých jsem zrovna já frajer. Takové vrtění ocasem – to je ryze psí disciplína, kterou žádný jiný tvor neovládá. Třeba taková kočka. Jaký smysl vůbec má to její kroucení ocasem? Nebo například hroch. Zkuste posoudit k čemu jeho vrtění vůbec slouží-fuj! A svého páníčka si už vůbec představit neumím jak by ocasem vrtěl, tož to by byl humor! Soutěže nenasytů vy lidé znáte, ale nám pejskům takového potěšení nedopřejete. A jak umím krásně zpívat, to byste koukali! Když Dědek vezme housle ve svou dlaň, rázem se z babky stane saň a nadává: „Dědku, netrap to nebohé zvíře, nebo tě napráskám Srstkovi!“
Ona se Eliška ještě jmenuje Nevrlá. To není pseudonym, to má po taťkovi. Dobře si pamatuji, kdy se narodila, protože já jsem měl už rok a tenkrát zrovna řádily povodně. Bylo to přesně 14.7.97, právě když její mamka Karolína měla svátek.
Postupuji přesně podle loňské přihlášky, kde se v závěru píše: „Budeme rádi, když k přihlášce přiložíte foto svého miláčka.“ Rád bych vám foto svého miláčka poskytnul, ale nechci Dědka zase naštvat, on by mi to pěkně spočítal. Proto posílám sám sebe, tím přece nemohu nic zkazit.
Milí přátelé. Závěrem bych chtěl říci, jak jste se mi loni dívali do čumáku a já jsem vrčel, že jsem to tak nemyslel, letos budu zase vrčet, protože kontrolu čumáku nemám rád. Je mi jasné, že to opět všechno v tom vašem psím stánku pomotám, ale to je mi fuk.Už aby bylo 15.9.!
S pozdravem HAF váš Goldie-Kokot
Frýdlant n/O 2.9.2007
2.
A UŽ JE TO KONEČNĚ TADY !
Patnáctého září bylo poznačeno v kalendáři – VOŘECH. Toho dne jsme si s Eliškou přivstali dříve a ještě narychlo procvičili natrénované povely „Zůůůůstaň!“ a „Sedni!“, abych si oživil svou dovednost, na které jsme celé týdny makali. Forma byla doladěna, a tak jsme vyrazili. Dokonce i počasí bylo příznivé, ježto pršelo a to nahrávalo našim barvám. Očekával jsem mizernou účast, ale co to!? Tolik pejsků jsem pohromadě ještě v životě neviděl! Eliška říkala, že nás tam bylo pětaosmdesát a z toho třiačtyřicet krásných feneček, takže na každého vořecha by se dostalo. Jenže to bylo samé: „ Goldie sedni, Goldie zůůůstaň!“, a tak na volání přírody vůbec nedošlo. Mezi svými soutěžícími kolegy jsem zaregistroval kámoše z loňské přehlídky krasavců zvučných jmen, jako Anička, Čmucháček, Míša a další, přišli však i noví borci. Kupříkladu takový Falco se k nám do Beskyd přijel podívat až ze spřátelené země v Pošumaví a fenka Kessy z Posázaví.Pražáci naštěstí žádného svého favorita nevyslali - a to je dobře. Mezi námi skalními vořechy se mihlo i několik upravených, načesaných a vyvoněných pudlů, či pudlic, těm jsem však nepřikládal žádnou vážnost, neboť takové exempláře na Lysé nepotkávám a pes, který nevyleze na Lysou se přece nemůže stát Beskydským favoritem. To už se mi více zamlouvala již zmíněná fenka Kessy – trampka, která se svým pánem trampem vyváděla opravdu psí kusy. Vítězů v různých kategoriích a disciplínách bylo mnoho. Absolutním vítězem se však stala mladá, (teprve osmiměsíční), perspektivní, nadaná, pohledná, domácí borka Tina z Ostravice.
Jistě se ptáte, jak jsem letos v soutěži psích krasavců skončil já. Jednoduchá odpověď: Hned na začátku soutěže jsem nafasoval číslo TŘINÁCT……
Jednoho významného úspěchu jsme však přece jen docílili. Eliška tentokrát prohru neodbrečela a domů si odnesla trofej za třetí místo v kreslení pejsků. Zato náš Dědek po letošním „výkonu“prohlásil: Příště jdu do toho s Kokotem já!
S psím pozdravem HAF váš Goldie-Kokot.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář