19.TOZ_TO_ZASE_BYL_DEN
21. 12. 2008
TOŽ TO ZASE BYL DEN !
Letošní dovolenou jsem celý měsíc trávil na Sibiři a musím říct, že dobrý. Nejsrdečnějšího přivítání se mi dostalo od našeho psa, beztak už se nemohl dívat na ten hrozný chaos, který při Dědkově absenci doma vládnul. Moje velitelka mě přivítala taky srdečně a použila k tomu svůj oblíbený obrat: „Vypadáš po té východní expedici jak vyskákaný chocholouš, měl by ses pořádně nacpat, ať se trochu spravíš. Hned zítra vyrazíme za nákupy do Teska!“Snažil jsem se duchaplně odvrátit její útok a přešel do ofenzívy: „Metelesku blesku, co bych dělal v Tesku?!“ Odpověděla bez přípravy, nekompromisně a taky rýmem: „Co bys dělal v Tesku? Nakupoval - ty Mezku!“
Já a můj pes jsme jediní zástupci mužského pohlaví v naší rodině, to už všichni víte.Můj pes z důvodu svého pseudonymu mužské pohlaví zastupuje hned dvakrát, to taky všichni vědí. I přesto, že je ostudou rodiny a v soutěžích psích krasavců ještě žádnou trofej nevyhrál, máme ho všichni rádi – potvoru zrzavou. Je to vlastně šťastný tvor, hlavně proto, že přesilu žen nevnímá a o diskriminaci nás utlačovaných mužů neví nic. Zkrátka návštěva oblíbeného obchodního řetězce byla stanovena hned na zítřejší den ráno. Tak rozhodla moje vedoucí a proti větru se čůrat nemá.
Na druhý den vyrážíme v plné sestavě, vybaveni spoustou letáčků a platební kartou do nákupního střediska. Na dnešní „svátek“ se moje baby opravdu vzorně připravily. Celou cestu si pročítaly nabídku, barevnými fixy zvýrazňovaly, které produkty jsou ve slevě, kolik co stojí u konkurence, na co se nesmí hlavně zapomenout, co mají přivézt babičce Alence, vyřídily ještě několik telefonátů, aby všechno klaplo….a už jsme konečně na parkovišti.
Abych pravdu řekl, Teskoturistiku v oblibě nemám, a tak zůstávám v autě, pustím si rádio Impuls a Jirku Kolbabu……a tu přicházím na skvělý nápad, který okamžitě realizuji: Barevným fixem na dekl od krabice napíšu palcovým písmem: –ZE SAMÉHO STESKU OBĚSÍM SE V TESKU ! Svoje dílo zasunu za stěrač vedle stojící naleštěné stopětky a vyčkávám, jak se bude vyvíjet situace. Po chvíli se k pasti přištrachají dva penzisté. Babka hůlkou ukáže na vzkaz, děda pokládá nákup na zem a nekoordinovaným cvalem spěchá k vstupní bráně obchodního domu. Po další chvíli se vrací s mužem v černé vestě s kravatou a visačkou na kapsičce. Na uchu má připlácnutý bakelitový telefon a podává hlášení o zvláštní události na parkovišti. Říkám si, že jsem asi daný fór přepísknul a raději se vkládám do řešení situace. Nebudu přece čekat, až se rozjede akce na záchranu člověka za účasti zásahových jednotek policie, hasičů, regionální televize a dalších. Vyskakuji z auta a vysvětluji černé vestě, že tu cedulku za stěrač dali takoví dva mladí chuligáni a pak zdrhli nevím kam, že by zasloužili na prdel a co by na to asi řekli jejich rodiče….. Další hlášení do telefonu znělo : „ Odvolávám akci, případ je vyřešen“. Otřel jsem si orosené čelo, zahnal myšlenku o průmyslových kamerách a umravněně vyčkal příchodu svých bab.
Konečně se po hodině dostihů mezi regály vracejí s plným vozíkem proviantu a ještě několika narvanými tescotaškami a hlavně se spokojeným výrazem na tvářích.Téměř celý nákup se přeskladní do kufru auta a teď teprve nastává situace, kterou neuvidíte ani v italském filmu. Pes místo v zavazadlovém prostoru, kde je zvyklý cestovat, opruzuje mezi panem řidičem a spolujezdcem, hned vedle šaltrpáky. Okamžitě se z igelitových tašek, které se záměrně nevešly do kufru, začnou vybalovat rozmanité potraviny a nastává obřad zvaný „degustace“. Uzavřený prostor vozidla je v momentě „provoněn“vůní exotického ovoce, různých uzenin, křupavého pečiva, cukrovinek, lahodných nápojů, ba i na ochutnávku mořských ryb dojde řada. Ideální záběr do pořadu „Jste to, co jíte“.Snažím se svým ženám vysvětlit, že nejsme v jídelním voze, nejsem ovšem vnímán, tak jsou zaujaté do konzumace vybraných potravin. Otevírám okno, abych se nalapal čerstvého vzduchu, jsem však pokárán: „Dědku zavři, na Elišku fouká, mohla by být nemocná…….a zatop!“ „Nemocná bude tak akorát z toho žrádla“,říkám a to jsem si naběhnul. A vůbec! Jeď pomalu, Elišce by z té tvojí jízdy mohlo být špatně!“ A to si pro změny naběhly ony. „Dědó, zastav mě je špatně, honem!“, hlásí Eliška. Cesta do Frýdlantu místo obvyklých deseti minut tentokrát trvala celých tři čtvrtě hodiny, ale konečně to mám všechno za sebou.
Teď už mě čeká jen jeden úkol: Zajet k čerpací stanici a řádně vyčistit vůz. Psí chlupy, drobky, papírky, zbytky potravin, ubrousky atp.Tato práce vždycky vyžaduje dvojí použití vysavače.
Tož to zase byl den !
Dědek
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář