Jdi na obsah Jdi na menu
 


20.JAK_JSEM_BEZEL_LYSA_CUP

22. 12. 2008
JAK JSEM BĚŽEL LYSA CUP
 
Svůj pseudonym Dědek jsem si udělil už před jedenácti lety. Tenkrát k nám připlachtil čáp a přinesl v zobáku naši první fňučku – Elišku. Jak šel čas, ověnčil jsem se ještě dalšími čestnými a zaslouženými tituly jako: Vynálezce kokotin, Sokolík, Majitel čistého chovu (šesti bab), Spisovatel velkého významu a další. Průměrně dvakrát do týdne přinutím svoji starou, omšelou a mechem obrostlou kostru vydat se na tu naší perlu Beskyd, provětrat si plíce a játra, ať tělo tolik nechátrá. Tady dostanu informaci o zahájení seriálu běhů do vrchu, Lysa cup. První ze sedmnácti etap bude odstartována 4.11. u hotelu Bezruč a potom každý víkend další z jiného místa, ale s cílem vždycky na vrcholu Lysé. Tak tohle významné sportovní šou si, Dědku, nesmíš nechat ujít!
 
Doma pak svojí squaw nahlásím svůj čistý záměr zúčastnit se alespoň několika etap tak významného dostihu. Reakce mojí šéfové byla nekompromisní. „Co to Dědku zase vymýšlíš za nové vynálezy? Léta zrání už máš dávno za sebou, měl bys už konečně držet nohy v suchu a teple….a vůbec, byl bys tam každému jen pro srandu!“ Přesně takovou reakci jsem očekával a tak jsem okamžitě reagoval: „Běhám pro zdraví a ne pro srandu, jak říkáš. To totiž není pohřeb tchýně, ale úplně vážná věc“.Řekl jsem pomalu, zřetelně a dodal: „A naval 280 kulí, chci si u Ťamana koupit nějaké lepší plátěnky, ať nedělám na těch závodech ostudu!“ Dialog skončil. Druhý den ráno babka nervózně hulila na balkoně, na stole leželo 280 kaček a písemný vzkaz: „A koukej mi donést účet!!!“
 
Dnes mám za sebou už pět etap. Je pravda, že mezi mladými a výkonnými sportovci si já penzista připadám jako anorektik v posilovně, ale to mě nemůže vůbec vzrušit. Zrovna ta minulá měla opět start u Bezruče. Na startovní lajně se nás sešlo zase kolem stovky, počasí i terén sliboval zajímavý zážitek. A taky že jo. Před startem do sebe kopnu Red bull, abych dostal křídla a vznášel se jak motýl Onanuel, ale křídla motýlí se jaksi nedostavují. Naopak. Už první prudký stoupák odděluje plevy od zrna a já jsem bohužel mezi těmi plevami. Krátí se mi dech, krátí se krok, nekrátí se však utrpení, které přináší nekončící kopec. Říkám si –hernajs Dědku, kdyby tak na tebe teď přišla tíseň a ty sis musel odskočit do lesa odložit kabel, že by ses nezlobil? Měl bys aspoň před soupeři výmluvu! Toho džína, co mi tak špatně radil jsem okamžitě zahnal a zahnal jsem i toho, jak mi furt do ucha připomínal moudra mojí šéfky o tom, jak mám ty nohy držet v suchu a teple. Konečně jsem na hangu! Funím jak hroch na útěku, pajšlové píšťaly se předhánějí, která více a lépe hvízdá. Chci přidat do kroku,….a prd, ono to nejde….tak snad za chvilku. A tu mě předběhne ženská! Moje sebevědomí těžce utrpělo. Říkám si: Dědku, té se drž, až se vzpamatuješ pěkně jí to nandáš. Zadek měla pěkný, ale co to!?! Zadek se neustále vzdaloval a vzdaloval a já jsem trpěl a trpěl. Rozblácené úseky, vystřídal terén, kde převládal rozbředlý sníh. To mi nevadilo, na sajrajt jsem zvyklý. Tady jsem i několik borců předběhnul, v bordelu mi to vždycky docela šlo. V závěru opět prudké stoupání po sjezdovce. Tady to zase parádně klouzalo a občas jsem i spadnul rypákem do sněhu. Plátěnky od rákosníka za takové hříšné prachy, teda nic moc. Do sjezdovky opět funím a hekám, jako špatný pornoherec, ale cíl už je na blízku. Hlavně ať už tě Dědku nikdo nepředběhne! Dneska jsem to dal za 45minut, ale příště, to určitě budu lepší. Těšte se, já už se taky na vás těším!
 
Tímto ovšem pěkný víkend nekončí. Večer místo zírání do bedny si ještě udělám kafe, naleju si zodpovědný žejdlík ohnivé vody a nedočkavě usedám za svůj kompjůter. Vyjedu a vytisknu si výsledky dnešní akce, vytáhnu barevné fixy. Jména, body a umístění svých soupeřů opatřuji různými tajnými značkami. Ti nejnebezpečnější jsou označováni barvou červenou a černými vykřičníky, já je nebudu jmenovat, však oni moc dobře vědí, o které jde. U některých jsou modré křížky, jiní zase podtrženi zelenou vlnovkou i fialové otazníky mají svůj význam, potom ještě použiji barvu žlu……tož ti penzisti to fakt nemají lehké.
 
A protože jsou svátky vánoční a rok 2008 za dveřmi, chci všem svým soupeřům popřát pevného zdraví, hodně štěstí, spokojenosti a fůru dobrých sportovních výsledků.
 
 
 
A na vrch ještě jeden literární pokus:
 
Po vánočním shonu spustím oponu za starým rokem
pak na „Kopec“ vydám se rychlým krokem
ještě poprosím Bohy
ať nezlámu nohy
a na Lysa cupu prokáži své vlohy.                                                                
 
 
 
 
                                    
 
 
                                                                                                     
      
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA