Jdi na obsah Jdi na menu
 


21._WWW__&__LYSACUP

23. 12. 2008
WWW   &   LYSACUP
 
a)      www
 
Ponožkový svátek máme za sebou a podle množství dárků musím říci, že jsem se sice nepolepšil, ale taky nepohoršil. Všech deset párů fuseklí - stejně jako loni, jsem opatřil nálepkou „V2007“ a uložil do šuplíku k těm s označením „V2006“a„V2005“. Babka má podobný regál ve špajzu a v něm osm řad vlastnoručně vyrobeného džemu z rybízu s nápisem „R1999“……až „R2007“. Říkám jí: „Já ty rybízy kolem plotu vykopu, stejně to nikdo nežere, bude aspoň klid“. Ona na to zaťala pěst, vztyčila prostředníček k nebi a řekla: „Podívej se, jak hezky svítí sluníčko!“,čemuž jsem teda vůbec nerozuměl a pak ještě dodala: „Za každý zlikvidovaný jeden můj rybíz, zas já zlikviduji jednoho tvého trpaslíka, tak si to dobře rozvaž!“ Říkám si, moudřejší ustoupí, a navíc mi nikdo na mého trpaslíka sahat nebude, to by mohlo vyvolat mimořádnou rodinnou událost, což po více než čtyřiceti letech budování pevných rodinných pout by bylo dost srandovní.
 
„Dědku! Vánoce jsou svátky klidu, ber psa a vypadni!“zavelela moje velitelka. Bylo mi jasné, že má v plánu celý den zírat do bedny na pohádky a ještě u toho bafat ty svoje cigárka, co je nafasovala od Ježíška. Můj pes, jak zjistil, že máme vypadnout, hbitě vyseknul několik radostných kotrmelců a domáhal se co nejrychlejšího odchodu. My jsme na Beskydě celkem známá dvojka, asi jako Hudeček a Ševčíková mezi Lysacupisty. Oba máme hodně společného, jako např. vysoký věk. Jemu už táhne na dvanáctý rok a mě na třiašedesátý, oba už máme šedivé čumáky, oba trpíme diskriminací z šestinásobné nadvlády bab, oba rádi vypadneme na hory, oba máme svůj umělecký pseudonym. Já jsem Dědek, on je Kokot. (Hele, nechte si toho, to vaše – jablko od stromu, nebo – aký pán taký aj pes….atp., je už staré a otřepané.)
 
I vydali jsme se s Kokotem na Lysou. Pěkný sváteční den. Inverzní počasí, potkáváme spoustu pěkných feneček i dobře naladěných děvčat. Na vrchu se střetávám se známými a kamarády, co se potkáváme na cyklistických a běžkařských štrekách a třeba se ani po jménech neznáme, avšak spolu mluvíme. Po degustaci vánočního cukroví a domácí pálenky dáme řeč na téma-co dobrého přinesl končící rok, k lepšímu přidám příběh z léta, jak mi uběhlo, když jsem se nažral třešní a pak skákal z mostu na laně, taky jak mi babka spadla na kole do Ostravice, jaxem tropil ostudu v sexshopu a samozřejmě jsem neopomenul povykládat o Lysacupu.
 
Domů jsme přijeli za tmy. Na stole stála láhev červeného a babka na mě mile čuměla. „Dědku, dneska je Středa!“
 
Tož takový to byl fajný WWW = Weselý Wánoční Wrchol.
 
 
 
 
 
 
 
 
b) Lysa cup
 
Na Silvestra jsem si ráno přivstal o něco dříve, abych se řádně připravil na sváteční Silvestrovskou etapu Lysacupu. Ze šifonera jsem vytáhnul slavnostní ohoz ze začátku století páry, který jsem zdědil po nebožtíkovi tchánovi. S uspokojením jsem pohlédl do zrcadla a od radosti začal silným hlasem výskat včerejší árii z Mrazíka:
               
                          Když se na sé be podívám,
                          tak se mů sím pochválit….“
 
Tu se z ložnice vyštrachala babka, mžourala očima jako zrovna vyoraná myš a praví: „Co tady hulákáš jak na lesy!“ Pak si nasadila brýle a nešťastně zvolala: „Probůh Dědku, vždyť na tebe zavolají doktora Chocholouška, neblbni! Já nechci letošního Silvestra trávit sama.“ Tentokrát jsem nedbal rad svojí vedoucí a raději střelhbitě vypadnul.
 
Na točně u Rajské už bylo živo. Skoro všichni skalní borci se vítali, nervózně pobíhali, konzumovali zázračné posilující nápoje….Já jsem dostal čestné poslání – uvést startem slavnostní„Devátou“ (ne symfonii) ale etapu do života. Brzy po startu jsem celý peleton jistil ze zadu. Kvádro i pumpky nacucané tajícím sněhem tížily, šlajfka kolem krku škrtila, pohorky po tchánovi byly krok od kroku těžší a těžší. Nevadí Dědku, hlavně, že to s tebou ještě není na teplé pyžamo a bačkory. Blízko Ondrášových děr se ozvala příšerná rána. Abych pravdu řekl, nepřekvapilo mě to. Právě tam se zlomil seriál běhů LC do druhé poloviny - 17 : 2 =8,5. To mě povzbudilo, lehce jsem přidal na páře a předběhnul dva borce. Kolem boudy na Lukšinci, kde, jak jsem správně předpokládal, byla spousta podnapilých turistů, jsem cválal jak nadržený jelen a vysloužil si slov povzbuzení asi dvou z nich. To mě natolik nabudilo, že jsem se řítil vpřed ještě s větším úsilím a podařilo se mi dát na frak dalším dvěma soupeřům. To, že jsem se „řítil vpřed“ si prosím nevysvětlujte tak, že jsem běžel pozadu-jako řití vpřed, to né. V dalším kopečku se opět dostavila krize, která se mě držela až do cíle jako hovno plátěnky, takže všichni červeně i modře podtržení soupeři už zůstali přede mnou. V serpentinách pod vrcholem jsem na zledovatělém povrchu předvedl ještě několik Alešů Valentů a konečně je tady cíl…..a už je zas fajně.
 
Už teď se oba, (já i babka), těšíme na závěrečné šou s tancem za hudební produkce vaší rockové kapely, protože válet rokec – v tom jsme s mojí velitelkou fakt pašáci. Jo, -a to šou s tancem si prosím nezaměňujte s vulgárním šoustancem, tož takový hulvát zas nejsem.
 
A teď úplně vážně:
Jsem rád, že(jak praví klasik), v našem „razovitem regioně“ žije ještě spousta normálních lidí a taky je fajn, že jsem přičuchnul k běžecké atmosféře našeho Lysacupu, sice jen jako outsider, ale i tam jsem si našel svoje soupeře a kamarády. Všech těch, kteří to berou vážně i nevážně, všech organizátorů, všech zúčastněných žen, dětí i rodinných týmů si fakt hodně vážím a přeji vám v tom novém roce 2008 hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.
 
 
               1.1. 2008                                       Váš DĚDEK
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA