25.FICHTLDAY_NA_ZUCHOVE_JE_TRADICE
27. 12. 2008
FICHTLDAY NA ŽUCHOVĚ JE TRADICE
Fajňácké letní dny vystřídalo hnusné počasí. Od rána z temných mraků visely na zem špagáty vody, a to zrovna když se zítra koná akce roku – Fichtlday. Takováto situace má pouze jediné řešení: Na všechno se vyprdnout a vyrazit na Lysou. Cestou se mi vždycky prokysličí obsah škopku a pak přicházím na spoustu vynikajících nápadů. A taky že jo. Jak jsem dofuněl na kopec, mokrý až na kost, říkám si: Dědku, tohle počasí je skvělé přesně pro wassermanna a tak bylo rozhodnuto.
Zelený oděv
k tomu botky rudé
na zelené Babetě
Dědek za vodníka bude.
I přes čerstvé povětří a dobré rozptylové podmínky bylo na Žuchově dusno. Všichni borci ještě před startem zahřívali a dolešťovali svoje mašiny, doplňovali oktany, pózovali před objektivy, přijímali poslední rady od svých managerů a polibky od svých blízkých. Já jsem od svojí babky taky dostal pusu a radu, ať se vyhýbám rybníkům, nebo špatně dopadnu. Rychlým pohledem jsem ještě vyhodnotil účast svých soupeřů. Byli tady všichni, ba dokonce nás bylo ještě mnohem více, než v ročnících minulých. Zvlášť odhodlaně a sympaticky působila jedenáctka mladých mužů, která do naší Valašské země přicestovala po vlastní ose až ze země rozprostírající se pod hradem Špilberkem.
Startmaršál startovní pistolí vydal povel k zahájení boje. Divokým sprintem jsme se rozběhli ke svým mašinám, step na Žuchově zaduněla, jak pod kopyty divokých býků. Tentokrát mi stroj naskočil bez problémů a prvních pět kilometrů jsem bojoval v čelní skupině. Přikrčený za řídítky, ve stínu aerodynamického pytle jsem šetřil síly pro plánovaný útok. Občas jsem stihnul i zamávat domorodým obyvatelům, kteří jako každý rok vytvořili bezva atmosféru. Ale pozor! Co to, co to?!? Kde se vzal, tu se vzal bazén….a to byl náš konec. Brčálová Babeta odmítla poslušnost. Sakra, vždyť moje velitelka mě upozorňovala na rybník, ale ne na bazén! Výrazně se oteplilo a do cíle chybí nějakých deset kiláků a kopce teprve přijdou. Podobně jako loni domlouvám svému stroji, vyhrožuji, prosím, ale nejsem vyslyšen. Z Kunčic směrem na Bystré tlačím, jako při silné zácpě, už nemám ani sil na vulgární nadávky. Mokrý jsem jako opravdový vodník, ale to, co mi teče z nosu, obočí, zátylku i dalších orgánů, není rybniční voda vonící po rybách a planktonu, ale je to smradlavý, mastný pot a to vodníci sakra nemají rádi. Dojíždí mě sběrný vůz, prý si mám nasednout. Odmítám. Dědek odrostlý na poctivém margarínu a povidlech nevzdává. Za chvíli to bude z kopce, snad ten nezvedený „brčálník“ naskočí. A jak tak funím…..
Na cestě jsem zůstal, jako v plotě kůl
neb trati ujel jsem ani ne půl.
Dědku, ty jsi ale….. i když se to nezdá,
Fichtldaye pohádková hvězda,
vždyť legrace je třeba jako sůl.
Doplížil jsem se do cíle v čase, kdy už probíhala další disciplina - rychlostní vložka.
Raději jsem se startovní čáře obloukem vyhnul, abych nebyl terčem posměchu přihlížejícího davu. Pozornosti mojí vedoucí-babky jsem však neuniknul. Chodila nervózně po depu, hulila jak sádrový ježek a čuměla na mě zaujatě, jak doktor do nemocné řiti. Pravila: „Dědku sakramentský, kde se flákáš!? Že ty jsi cestou lovil dušičky mladých děvčat!?“ Na duchaplnou odpověď jsem neměl sil a odplantal jsem se ke stánkům s pivem a fajným gulášem, abych to všechno spláchnul.
Nadešel čas vyhlášení vítězů. Na podium se dostavili vítězní rekové dnešní bitvy, převzali ocenění, ti první minibiky. Na úplný závěr jsem byl na podium vyzván i já, k převzetí medaile za statečnost a k tomu ještě láhev rumu, která mi poskytla duševní inspiraci k napsání této slohové práce. No není to úžasné? (Myslím to ocenění).
Závěrem chci vyslovit poděkování všem pořadatelům za perfektně zvládnutou akci, srdečnou atmosféru a nezapomenutelné zážitky z letošního FICHTLDAYE 2008.
AŤ ŽIJE FICHTLDAY 2009!
P.S. Když jsme přijeli večer domů, babka řekla: „Nasbíráme rybíz a já ještě na snídani upeču koláč“. Spadla z rybízu a zlomila si nohu. Fakt- nekecám!
Váš Dědek
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář