Jdi na obsah Jdi na menu
 


27.SLAVNE__ZARIJOVE__DNY

30. 12. 2008
SLAVNÉ ZÁŘIJOVÉ DNY
 
My, hoši co spolu mluvíme se několikrát v roce sejdeme, ale setkání největšího významu se pravidelně odehrává druhý týden v září. Křížem i krážem projdeme Beskydy, k tradici patří i více než padesátikilometrová „Máneska“, soutěž o nejlepšího krasavce mezi psy „Beskydský voříšek“, na které se pravidelně bez úspěchu prezentuje náš pes Kokot. V letošním roce však konečně dosáhnul úspěchu, jelikož se mu podařilo nepokousat a nepočůrat porotu a byl vyznamenán jako – „Nejstarší krasavec výstavy“. Vrcholem zářijových oslav byl však „Bezručův výplaz na Lysou horu“, spojený s oslavou narozenin našeho kamaráda Koně. Kámo Kůň je trvale ustájený na území ruské kolonie - v Karlových Varech. Pyšní se svými názory na dietologii a všichni odborníci přes hubnutí jsou diletanti a prd svému oboru rozumí. Se svými zázračnými metodami dokáže za tři měsíce zlikvidovat více jak třicet kilo hmoty, ze stoosmadvaceti šup na dvaadevadesát a pro velký úspěch si to opět za dva roky zopakuje. Kamarád Joško je doma v Uherském Brodě a přezdíváme mu Aviatik. Každé ráno zkoumá oblohu, aby posoudil zda to bude letové a z kterého kopce. Pokud jsou kumuly, dobrá termika a příznivý větřík, září jak sedmička v kalendáři, bere padák a my ho pak podle JPS hledáme za sedmero horami. Na „š“ ve svém jménu trvá, protože přece není Jozef, ale je Josef a žádný lingvista mu do toho nebude kecat.
 
Oba moji kamarádi se po celou dobu pobytu na chalupě chovali podezřele. Scházeli se v zahradní boudičce, dokonce se i zamykali a tvářili se dost podezřele. Bylo mi jasné, že kují pikle a dosud poklidná sešlost nabírala na dramatičnosti.
 
Odjezd byl stanoven na devátou - přesně. Přijdu k autu a představte si, tam se na mě šklebí dva zmutovaní chlapi! Pro jistotu si nasadím svoje dvě dioptrie….a fakt jsou to oni. Oba ve skotském kroji: Sukně kilt, podkolenky s pentlí, bílá košile a motýlek, čepička s bambulkou. Říkám jim: „Vy jste byli moji kamarádi, ale teď jste už jen moji známí! Taky bych byl rád Skotem“! „ Ty na to nepotřebuješ kroj“řekli a jelo se. „ Nejdřív mi zastav v marketu, ať si nakoupím jídlo!“ pravil dietetik Kůň. K pokladně se přihrnul s jedním zlevněným rohlíkem a ještě špatnou češtinou reklamoval to, aby mu prodali jen rohlíku půl, že nemá na rozhazování a navíc drží dietu. Dáma za pultem pohlédla na sumochlapa v sukni a řekla: „Pane pro vás je to pečivo úplně zdarma“. Zbytek cesty k Rajské boudě se pak Kůň vychloubal svým vyjednávačským uměním a ještě říkal, že u nich ve Varech by se mu to nemohlo stát, protože tam ho už všichni dobře znají od doby, kdy v jejich Tesku způsobil pozdvižení, ježto se domáhal okamžitého příjezdu hasičů, neboť do oddělení potravin vnikli ptáci a údajně srali do rohlíků.
 
Cesta od Rajské boudy kolem korýtka, hospody U Veličků, Lukšinec, přes Velké větry na Lysou se letos obešla bez alkoholu, protože konzumace ohnivé vody se neslučuje s dodržováním správné výživy a při redukční dietě zejména. To ovšem neznamená, že nepanovala dobrá nálada. Moji bývalí kamarádi,(teď už jen známí), se předháněli v tom, který z nich má pro Brusel více zpráv, zda europozorovatel Kůň, či pověřenec Scotlandyardu Joško. Společně se řešily otázky předsednictví v unii, kde se vezmou prostředky na slibované „slazení“, a vůbec, proč by se mělo sladit, když sacharidy jsou na seznamu nevhodných potravin. A kdo chce jíst, přinese si svačinu vlastní, s finančními prostředky se bude řádně hospodařit. Samozřejmě došlo ze strany některých dam na kontrolu toho, zda jsou oba hoši pod kiltem předpisově na ostro. A to jste měli vidět, jak ochotně ukazovali holé půlky a ještě k tomu vedli chytré řeči, že prý si doma zapomněli dudy, jestli by snad některá z dam jim neposkytla ty svoje. Prý by s nimi zacházeli šetrně, jak se na Skoty patří. Na Velkých větrech pofukovalo a na to konto si oba pochvalovali, jak jim to pod sukní pěkně větrá: „Aááá, to je příííjemné, …jééé, to je přííjemné…“, přesně jako Bohůš ve vaně.
 
Na Lysé bylo radostně. V krojích při cimbále tam hráli a zpívali naši Kotci, zazpívali jsme si i my. Potom dokonce i někteří tančili a objímali se…..
 
Tož takový to byl pěkný padesátý Bezručův výplaz, takové pěkné měl Kůň narozky, tak jsme v tom tradičním září zářili.
 
                                                                              Zdraví      vás Váš   Dědek
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA