Jdi na obsah Jdi na menu
 


36. TTT

10. 7. 2009

T T T

(TEREZÍNSKÝ TRIATLON)

Čas, ta potvora jedna, utíká jak mlíko na sporáku. Kromě čtyř notorických záškoláků, jsme se na Vikárce po pětačtyřiceti letech srazili všichni maturanti ze střední školy. Okem zkušeného odborníka jsem posoudil zadky spolužaček jako prostorově výraznější, než tomu bylo před pěti lety, ba i pupíky spolužáků svědčily o blahobytu, kterého si na penzi užívají. Každý z nás ve svém referátu přednesl sumář svých dosavadních úspěchů, jak se kdo popral s životem plným nástrah, jak si kdo poradil se zákeřnými finančními feromony….. a nakonec jsme si zazpívali lehce vulgární píseň, kterou jsem pro tuto významnou akci složil. (Pojednává o Husákovi, Julínkovi a povadlých kozách jedné starší dámy.) Cestu z Beskyd do kraje, kterému se říká „Zahrada Čech“ jsem skloubil s další významnou akcí. Hned na druhý den se v Terezíně koná triatlon a na tom já, Dědek Beskydský, chybět nemohu!

K prezentaci jsem se dostavil ve svém oblíbeném rudém tričku se zlatým nápisem „Klub  Sexuelně  Činných Mužů “ a nafasoval číslo devět. Dorostenky za pultem se na mě dívaly jak na Eskymáka v džungli a kolik nemravných „citoslovců“ jim  problesklo hlavou, si umím živě představit. Pohled do míst, kde si Milešovka prohlížela okolní krajinu mne uklidnil, ježto se tímto směrem povalovalo několik cumulusů, cumulonimbusů i stratocumulusů. Bude bouřka, více soupeřů nepřijde a já dosáhnu životního úspěchu, budu nejhůř devátýJ Prdlajs!!! Nakonec nás bylo třiapadesát udatných borců (včetně borek).

Bylo odstartováno. Mám pět set metrů na to, abych přihlížejícímu davu předvedl svojí „královskou disciplínu“ plavání. Můj plavecký styl ovládám již od předškolních let a dosud nebyl ve vědeckých kruzích pojmenován. Opět jsem předvedl něco mezi ouškem a čubičkou, avšak tentokrát neskončil poslední ani předposlední, což je pro mne velký krok vpřed. Dobře si vzpomínám na to, jak se nám klukům vyplatilo umět slušně plavat, neboť jsme podnikali loupežné výpravy   na úrodné latifundie zemědělců mezi řekou Labem a Ohří a na hlídače pak z vody vystrkovali holé prdele.

Od cyklistiky jsem očekával spíše odpočinkovou fázi….ó jenže: Devatenáct kilometrů trati vedlo sice po rovině, ale terén byl bahnitý, travnatý, štěrkový a tíha zodpovědnosti za vypůjčené kolo zakoupené v Tescu za pět litrů mi svazovala hnáty. Několik borců jsem ještě předjel. „Kde je sakra ta bouřka?!, chtělo by to sprchu!“ Žíznivý a oblepený bahnem projíždím cílem, odkládám velocipéd…

…..a už je tady konečně poslední disciplina, šest kiláků běhu. Uháním jako od zubaře začátečníka a zoufale hledím k severu, co si ty cumulusy vlastně myslí, kdy už se konečně humusoidní počasí slituje a vyšle na mě něco životadárné vláhy. V polovině běžecké trati jsem se sprchy dočkal a pak ještě dva kousky předběhnul. Na mostě v Terezíně, už ani ne kilometr před cílem, minu dva poldy. Byl jsem už vyplivnutý  jak opilcova zubní protéza a tak jim říkám: „Vy máte pomáhat a chránit …a ne přihlížet utrpení nebohého starce…tak mě pořádně nakopněte do řiti, ať už jsem konečně v cíli!“ Neposlechli občana v nouzi, naopak, tvářili se přísně, jak se na správného policajta sluší. Za moment už jsem v cíli, spokojený, šťastný, mám za sebou v letošním roce už čtvrtý triatlon.

No představte si, že i na bedně pro vítěze na mne zbylo místo. Byl jsem nejstarší účastník a ještě zvítězil v kategorii seniorů – starců nad šedesát…byl jsem v ní sám. Dostal jsem krásný pohár a láhev červených krvinek v alkoholu, která mi dodala inspiraci k sepsání tohoto vyznání. A jak jsem tam na té bedně stál, řekl jsem si, že organizátorům akce „Dny Ohře“ a „TTT“ zejména poděkuju písemně, protože bych to odkoktal, jako Vašek z „Prodané“. Tož díky, bylo to fajne a pěkne a já ještě přijedu, dřív, než to se mnou definitivně sekne. (J.N.)

Po půlnoci jsem už doma v Beskydech po zadku plácal svojí babku velitelku. Říkám jí: „Babko, připrav mi na ráno čistý oděv a svačinu, pojedeme závodit na kozím dechu, ve Frenštátu je Fichtlday. „Co furt Dědku blbneš?! Léta zrání už máš dávno za sebou, zpřerážíš si hnáty a pak budeš kňučet, jako týden staré štěně“.

Jasně, že jsem na motozávodech nechyběl.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA