Jdi na obsah Jdi na menu
 


3.POVÍDÁNÍ_O_KOKOTOVI

8. 12. 2008
POVÍDÁNÍ O KOKOTOVI
 
Už je tomu 10 let, co moje céra domů přitáhla jakousi zrzavou chlupatou potvoru, o které jsem si myslel, že je morče nebo snad veverka-a on to pes! Bylo mi jasné, že moje dominantní postavení v rodině je tímto pádem ohroženo.Mezinárodní veterinární průkaz byl vystaven na Name- GOLDIE, Colour-Zlatá.Kdyby mi měly moje baby vystavit podobný průkaz, bylo by Name -Dědek a Colour-Šedivous, tak teda takle to nepůjde!Při podrobnější prohlídce Name-Goldie(Zlatý), jsem zjistil, že má rypák jako zoban opeřence a ocas jako zvednutý prapor mi připomněl ocas kohouta-po našimu kokota.A už ho měl! Já přece nemůžu za vulgarizmy našich sousedů od Kysúc po Vihorlat.Zkrátka Kokot už zůstal Kokotem a nikdo už mu jinak neřekne-hotovo.
Tož řeknu vám, že takový psí život není vůbec k zahození:Nemusí makat, má pravidelnou a kvalitní stravu, dopřává si vydatného spánku (v nestřeženém okamžiku, když se páníček nedívá, i k paničce do postýlky si vyskočí), když páníček u telebedýnky usne, na gaučíčku si pejsek udělá pohodlíčko, chodí na pravidelné lékařské kontroly, procházky, v autě (teda v kufru auta), si svojí zrzavou řiť vozí ,ale ze všeho nejraději chodí se svým pánem na hory, hlavně na Lysou.Jenom letos jsme tam už spolu byli padesátkrát a za ty roky už trefíme i o půlnoci se zavázanýma očima.Hlavně už víme, na kterého psa si máme dávat bacha, která fenečka nejlépe voní, ze kterého tůristy může něco dobrého kápnout a hlavně celá cesta tak bezvadně voní fajnovými zápachy.Vždycky, když s Kokotem potkáme nebezpečného velikého psa,Kokot se nesměle zastaví a tváří se, jako by si něco zapomněl v lese a velkým obloukem obejde nebezpečný objekt a dělá jako by nic.To jsme takle jednou vylezli na Lysou, lilo a já jsem si do Šantánu zašel na čaj.Pravím mu:"Kokote, do hospody nemůžeš,počkej venku!"Nahodil smutné oko, ťapnul na řiť a ukázněně čekal.Připadal mi jako vodník z Ladova obrázku, jen fajfka a čopka mu chyběla.Tu ke mě ve frontě na thé přistoupila jakási baba,  jiskru v oku jako sprejer před fungl nově natřenou zdí a praví:"Ako že sa volá ten pes?"Já na to" KOKOT" a ona zas "Pre psa naozaj čudné meno".....,pak jsem ještě zaslechnul,"no čo, aký pán taký aj  pes".Tak takovou babu bych nechtěl, i kdyby
měla v Americe doly na povidla.
POZOR, akce roku! 16.9.20060se ve Frýdlantě nad Ostravicí koná Výstava Beskydský VOŘÍŠEK !Tak na té náš favorizovaný Kokot nesmí chybět! Vnučka Eliška nám Kokota zabavila a zahájila přípravu na předepsané disipliny v soutěži:O nejkrásnějšího voříška, soutěž v dovednosti, ve sprintu, mladý vystavovatel, nejmladší pes, nejstarší pes, nejtěžší pes, Beskydský sympaťák......absolutní vítěz.Kokot byl po celý týden terorizován, ze všech povelů si zapamatoval pouze "sedni!"Byl neustále koupán v nejlepších šampóncích a kondicionérech, vyčesáván a vykrmován nejhodnotnější stravou.Nadešla chvíle pravdy.Soutěže  se zúčastnilo více než 70 psů zvučných jmen,.jen namátkou:Anička, Míša, Alík, Čmucháček, Kulíšek, Šmudla, Turbo, ......a taky Goldie(bez pseudonymu).
Tož do kufru jsem si skočil sám -to já rád, pak mi dali vodítko a šli jsme někam, kde bylo strašně moc psů, tolik jsem jich pohromadě ještě nikdy neviděl.Připadalo mi to tam jako na psím festynu.Co chvíli jsem dostal nějakou baštu, pohlazení a slov uznání  od neznámých lidí, i pár pěkných feneček jsem očíhnul, všichni na mě byli hodní a říkali mi Goldie, Golďo, Goldíčku atp.Nejdříve jsme s Eliškou chodili jen tak dokola, pak jsme přišli k nějakým lidem, kteří Elišce říkali něco nesrozumitelnou lidskou řečí.Kdo ví co tam na mě šili za kulišárnu, protože mi pak otvírali tlamu a to já nerad.Notak jsem si trošku zavrčel-jsem přece pes no né?Pak mi Eliška dala v pysk a opustili jsme travnatý prostor, kde zůstala většina psů.Potom jsme na trávník nastoupili ještě několikrát.Někteří psi tam vyváděli hrozné vylomeniny,  jako že chodili svým paničkám mezi nohama tam a zpátky, váleli sudy, chodili po zadních, hráli s balonem, skákali přes klacky, no hrůza.To já jsem byl daleko disciplinovanější .Na třetí povel "sedni!" jsem si vzpomenul vo co gou a sednul jsem si.Dokonce mi i dva lidé zatleskali.(Myslím, že to byli dědek s babkou.)Na další povely, ač byly vydány silným hlasem jsem nereagoval, kdo si má ty nesmysly pamatovat.Pak jsme šli znovu k těm lidem, co mi chtěli čumět do tlamy a zase Elišce něco říkali, ale asi mě za dobré mravy nechválili, protože pak Eliška brečela a ještě jsem přes řiť dostal vodítkem.....tak to mám za to!Potom jsem ještě na plné pecky běžel přes louku od Elišky k babičce, což se mi líbilo nejvíce, jelikož mám  běh natrénovaný, jak s dědkem furt lítáme na Lysou.Byli i rychlejší psi, ale ti taky byli větší a mladší.Nazávěr si myslím, že se mi na té psí demonstraci líbilo a mě ani babičce nepřišlo, že jsme neuskutečnili pravidelný společný odpolední spánek, však my to doženeme.
Psí stánek opouštíme v pozdních odpoledních hodinách obtěžkáni několika igelitkami psích pochoutek, jako po návštěvě všech obchodních řetězců ve Frýdlantě.Jen dědek furt mamral ...  ostuda za 120(korun)....chudák Kokot, jestli by mu nebylo lepší na Lysé, ....Eliško, nic si z té prohry nedělej, z Kokota uděláme guláš a pořídíme si pořádného soutěžního psa....Béééé , bééé   dědkůů....

 
 

 

Náhledy fotografií ze složky Pes - přítel člověka

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA