Jdi na obsah Jdi na menu
 


51.Jak jsem byl zatčen

11. 1. 2011

„Dědku, tady máš stovku a zafič koupit šlehačku. A koukej, ať jsi v cuku letu zpátky, já ten narozeninový dort pro Niki musím ještě stihnout nazdobit.“ Takový jsem dostal příkaz od svojí velitelky babky a tak jsem tedy šel.

Domů jsem se vrátil za tři hodiny a hned ve dveřích jsem dostal ledovou sprchu:  „Kde se tak dlouho flákáš, don Juchane !? Určitě je v tom nějaká ženská!“ Odstrčil jsem svoji parťačku a válečnou pochodeň šmahem převzal do svých rukou. Rázným krokem jsem napochodoval do kuchyně a na stůl položil papír formátu A4. „Takže za prvé - neříká se don Juchan ale don Chuan, za druhé - léta rozkvětu, zrání i vývoje mám dávno za sebou a za třetí…abys věděla, byl jsem zatčen! A to kvůli tobě! Tady je omluvenka přímo od státní policie!“ a ukázal jsem na papír, který jsem před momentem položil na stůl. „Sakramentský Dědku, že ty jsi zase rozmísťoval ty tvoje poutače po regálech a nechal se u toho chytit?“(On to ještě nikdo neví, že jsem si ještě před Vánocemi na počítači vytisknul cedulky s nápisem: „V akci slepice – rychlá stolice“ nebo „Kup si v akci zeleninu, posereš se za hodinu“, dále taky „Omluvenka do školy: Kup si v akci šlehačku, vymluvíš se na sračku“. A ještě mnoho dalších aktuelních hesel, z nichž nejlépe zabíralo: „Při zakoupení tří druhů potravin v akci dostanete u pokladny jeden kus toaletního papíru zdarma“. Zhotovené cedulky jsem v marketu umístil na správná místa a potom ze sektoru mléčných výrobků pozoroval ten frmol, ježto odtud jsem měl nejlepší přehled. Pro penzistu dobrá zábava, no ne?) „Před chvilkou jsem ti babko říkal, že jsem byl zatčen kvůli tobě, ne kvůli mojí zájmové činnosti, že ty jsi příčina zásahu mužů, kteří mají pomáhat a chránit!“ Mojí drahé se objevil radostný a spokojený výraz ve tváři, usedla do fotelu, zkřížila nožku přes nožku, zapálila si cigárko a řekla: „ Povídej, Dědku, povídej.“

„Přijdu k pokladě, abych zaplatil šlehačku stokorunou, kterou jsem od tebe na nákup dostal a ejhle – stovka je falešná, zjistila paní pokladní. Do pěti minut si pro mě přijeli policajti. Jeden z nich,(nevím, jakou měl funkci, asi tu nejvyšší), byl vybaven pouty, nějakým sprejem a u pasu se mu pohupoval pendrek. Jasně, že jsem nekladl žádný odpor, naopak ruce pro nasazení pout jsem dobrovolně předpažil. Řekli mi, že to nebude třeba, že si mě ohlídají, ať s nimi jdu do služebního vozu. Odjeli jsme do peněžního ústavu k odborné expertíze bankovky. Když jsme vstoupili do banky, připadal jsem si jako ve westernovém filmu z divokého západu. Padouch obklopen třemi muži zákona, to byla sestava, která se rázem stala středem pozornosti zaměstnanců i klientů. Nastalo hrobové ticho, snad i hodiny se zastavily. Bankovka o nominální hodnotě 100,- Kč s vodoznakem, ochranným stříbrným proužkem i výrobním číslem, byla i komisí odborníků posouzena jako falešná. Odešli jsme na služebnu PČR k sepsání ,Protokolu o odnětí věci, jako věci důležité pro trestní řízení‘. "Tady babko máš ten dokument i se třemi podpisy a razítkem.“ Moje choť se zaujetím naslouchala mému zpravodajství, do všech podrobností  prostudovala protokol a s uspokojením si zapálila už asi třetí cigárko. „Pokračuj, Dědku, pokračuj!" ….a tak jsem pokračoval: „Musím předznamenat, že na policajtovně se mi dostalo slušného jednání a nebylo použito žádných, ba ani přiměřených donucovacích prostředků. Uvedl jsem, že i přes moje bídné existenční zajištění jsem bankovky nenabyl svépomocí a do organizovaného zločinu jsem zavlečen nebyl ani nedopatřením. Bankovku mi podstrčila moje žena a jsem ochoten jí uvolnit místo na židli, na které právě sedím. Pan vyšetřující mi sdělil, že to nebude nutné, ale já jsem za jeho přívětivou tváří spíše viděl obavy a nevyslovenou větu: ,To zrovna – kam nemůže čert, tam nastrčí babu, já ti chlape  nenaletím‘. Po sepsání protokolu jsem byl propuštěn v 17:05 a to bez šlehačky, pozbyl jsem svojí stovku, která nám v rodinném rozpočtu bude výrazně chybět, taktéž jsem pozbyl svojí skvělou pověst slušného občana, neboť polovina lidí v bance, kde jsem byl v roli zločince, mě jistě zná.“

Raději jsem se už ani nezmiňoval o tom, že jsem byl svojí vlastní ženou označen za dona Chuana, což je nechvalně známá celebrita z kategorie chlípníků. Tož taková je moje první významná událost roku. Pěkný začátek! A to mi všichni opět přáli jen to nejlepší.

                                                                                    6.1.2011 Dědek

O tři dny později: Opět si mne zavolali strážci zákona, ale tentokrát s přáním, zda bych jim nemohl zapózovat s dalšími čtyřmi figuranty pro identifikaci jistého zločince. Prý jsem vhodný typ. No proč bych nepomohl spravedlnosti? Jasně, že jsem byl ochoten v dopadení  násilníka pomoci. Posadili nás za stůl a zneuctěnou slečnu vyzvali, ať určí pachatele. Ta bez váhání ukázala na mě! Fakt nekecám. Ztuhnul jsem, jako zapomenutá flaška piva v mrazáku a hlavou mi proběhlo nařčení babky z ,donjuchanství‘. Naštěstí se postižená v zápětí opravila a správně za lumpa označila muže po mé pravici. Fuj, to zas byly horké chvíle!

O měsíc později: Z České národní banky mi přišla fungl nová stokoruna, jako náhrada za zabavenou a z Krajského ředitelství policie vyrozumění o ukončení prověřování podezřelé bankovky s odůvodněním, že předmětné platidlo bylo pravé. V odstavci „Poučení“ mě informovali, že proti tomuto rozhodnutí mohu podat do tří dnů stížnost, čímž mi způsobili neskonalou radost.

                                                                                                       17.2. 2011 Dědek

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(Jirka, 18. 1. 2011 16:45)

Tak to bylo dost dobré :-)))

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA