Jdi na obsah Jdi na menu
 


62.Březen - za kamna nepolezem

„Dědku, pojeď se mnou do Afriky vyhřát si svoji starou kostru. Navštívíme Národní park Mont Kenya a vystoupíme na třetí nejvyšší vrchol kontinentu – štít Pt. Lenana, nasajeme atmosféru venkova, poznáme přírodní krásy země na rovníku, navštívíme sloní rezervaci a nakonec dáme plážový relax  na pobřeží Indického oceánu. Spěchej, za týden je odlet!“ Tak zněla zpráva od kamaráda, který si pro svojí nedobrovolnou prostovlasost vysloužil přezdívku Bosá Hlava. Nesměle, s opatrností pyrotechnika jsem s nabídkou předstoupil před svoji Velitelku a očekával smršť nelichotivých výrazů, bouřkové mraky, hromy, blesky, kletby. Nestalo se tak. Babka se vyjádřila nezvykle vstřícně: „Jeď, svoje evakuační zavazadlo máš v pohotovostním stavu, aspoň si obohatíš svůj duchovní život. Nic nebrání tomu, abys na tři týdny vypadnul z baráku.“ Hned na druhý den svolala svůj ,babský sněm‘. „Dědku, ihned se musíš nechat naočkovat, neboť zdraví je hodnota bez jistoty! Doporučuje se vakcína proti žluté zimnici, břišnímu tyfu, vzteklině, žloutence, borelióze, spavé nemoci. Zaplatíš pouhých tři a půl tisíce, zjišťovala jsem to na hygieně.“ Řekla v diskusi první dcera. „Zklidni vášně! Do hlubokých kapes ,bílých kabátů‘ už více než rok měli přispívat bohatí němečtí pacienti. S důchodcem svoji vojnu naši obchodníci se zdravím těžko vyhrají. Já si nebudu oslabovat organismus vakcinací, i tak to mám za pár, už se mi to nevyplatí.“ Druhá dcera přitáhla plnou krabici medikamentů a ujala se slova: „Dědku, tady máš samé důležité a zdraví prospěšné pilulky. Na všechny jsem nalepila popisky, abys to nespletl a místo repelentu nepoužíval sprej proti spáleninám nebo vitamíny proti průjmu. Na prášky proti průjmu dávej zvlášť dobrý pozor, protože bez těch se neobejdeš!“ Krabici s medikamenty jsem v nestřeženém okamžiku strčil pod postel a zasunul až ku zdi. Už tak můj bágl, který budu po celou dobu nosit na svém hřbetu, váží rovných dvacet kilo. (Teď, když jsem zpátky doma to mohu říct. Hned po návratu jsem se vrhnul pod postel a hledal něco na odšpuntování traktu. Nic potřebného jsem nenašel a pomohl až osvědčený pětikilometrový běh přírodou, říznutý dvěma jogurty podezřelé kvality.) Loučení se svojí smečkou vyvrcholilo tím, že jsem zašel do sklepa a přinesl všechny přilby – na kolo, na motorku, na loď, ba i svoji starou havířskou jsem přibral. „Nač ty přilby?“, ptaly se. „To je pro vás. Až vám přijde zpráva, že mě sežrali kanibalové a vy od radosti budete skákat až do stropu, abyste si nenadělaly boule na hlavě.“

 

Na podobnou výpravu nejedu poprvé. Celý svůj hotel si nesu na svém hřbetu a neočekávám, že exotická zvířata budu pozorovat dalekohledem z terasy lepšího hotelu nebo prostřednictvím cestovky obdivovat masayské tanečníky s nacvičeným programem.

Ve svém povídání zmíním jen několik málo postřehů.

Hlavním tématem našeho programu byly hory Nár. parku Mt.Kenya, kde jsme strávili pět dní.

Po zaplacení poplatku 280 Dolarů (amer.) jsme prošli horskou džunglí, savanou, pak bizardní krajinou vyhaslých sopek a po třech dnech dospěli k poslednímu táboru na kraji ledovce v nadm.výšce 4800m, pouhých 16 km jižně od rovníku. I tak nám přes noc zamrzla voda a tak jsme bez snídaně, bez bagáže vylezli na hlavní cíl naší cesty – štít Lenana. Sestup do města Nanyuki trval dva dny. Tady jsme si pronajali pokoj v hotelu, nacpali do sebe pilaf z kozy, pivo a konečně se řádně vysprchovali, neboť jsme už smrděli, jako pytel na hady.

Život lidí je v Keni nepředstavitelně bídný. Nezaměstnanost se pohybuje kolem šedesáti procent a vysoké sociální dávky, příspěvky a podpory prostě neexistují. Máš občane hlavu, ruce, nohy, rodinu?, tak se starej!

Děti: Školu navštěvuje 80% dětí. Ze vzdálených vesnic docházejí třeba i deset km pěšky, oblečené jsou do školních stejnokrojů. Rozhodně netrpí obezitou, nejsou rozmazlené, jsou odchované přírodou. Z darované prupisky mají neskonalou radost.

Ženy: Východoasijská tržnice s uniformou džínů a triček do Afriky ještě nedorazila (a určitě nedorazí). Proto místní ženy ještě umí chodit v šatech, tunikách, sukních krátkých, dlouhých, širokých, zavazovacích…. umí chodit vzpřímeně, ladně, elegantně. Ani účesy nejsou sjednoceny do jakési normy jako: ,Teď frčí barevné prameny a chemický melír, a tak celé město jakoby mělo jednoho vizážistu.‘ Každá místní žena má z vlasů na hlavě vytvořené originální umělecké dílo provedené s neuvěřitelnou fantazií a péčí, doladěné řadou rozmanitých doplňků.

Doprava: Metropole Nairobi má čtyři miliony obyvatel. Hlavní tepna je asfaltová, okrajové komunikace z uježděné hlíny, plné výmolů a nepořádku. Pochopil jsem, že se jezdí vlevo, ale v kolika jízdních pruzích, to nevím. Asi to bude tolik pruhů, kolik se vedle sebe vejde vozidel. O místo na cestě usilují cyklisti s náklady většími, než by se vešly do běžného kufru auta, na motocyklech jedou i čtyři pasažéři, samozřejmě bez přileb a brýlí, mezi tím se motají dopraváci s dvojkolovýmí kárami, tříkolky, auta, náklaďáky, troubením si všichni vynucují přednost. Světla, blinkry, bezpečnostní pásy – naprostá zbytečnost. To ale není všechno. V protisměru na kolech projíždějí prodejci novin, bezprizorně přebíhají chodci tam i zpět, plné čáry, červená na semaforech jakoby neexistovaly a tomu všemu přihlíží policie ozbrojená samopaly.

V restauraci: V centru Nairobi jsme zašli do restaurace na oběd. Před vstupem nás prověřila sekurity detektorem, plus prohlédli příruční zavazadlo, jestli nejsme záškodníci. V lokále duněly tři televizory, ve dvou běžel fotbal, ve třetím hudba, všechny přijímače byly umístěné v železných klecích a opatřeny pořádným visacím zámkem. Na toaletě nebylo prkýnko, toaleťák, ani netekla voda. Účet byl spočítán nesprávně a to dost výrazně, samozřejmě v neprospěch zákazníka. Podobný scénář se odehrál i v přímořské Mombase.

Mohl bych pokračovat na mnoho témat: O návštěvě sloní rezervace, svérázných tržnicích, o plážových letoviscích na pobřeží Indického oceánu, o lidech, se kterými jsem se setkal, mnohostranném kulturním životě v Mombase atd. Jenže pak by v našem tisku nezbylo dost místa pro tolik oblíbenou reklamu, inzerci, též nesmírně zajímavé a veselé politické roztržky a taškařice. Tož to by mě sakra mrzelo.

 

                                                                                                                       15.3. Dědek

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Keňa 2012

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:o)

(Tom, X-TRAIL ORLOVÁ, 16. 3. 2012 9:31)

Ahoj dědku,
jako u každého z tvých blogů jsem se i tentokrát mooc dobře pobavil, článek je supr, fotky nádherné....to by stálo za zveřejnění do městského plátku. .o)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA