Jdi na obsah Jdi na menu
 


6.BABICCINA_DIRA

11. 12. 2008
          BABIČČINA DÍRA
 
Šlapu si to na kole přes Frýdlant en O a padá na mě temná nostalgie. Po pravé straně hřbitov, pak domov důchodců, potom po levé straně kostel a hned za kostelem černá skříňka pro ty, co to zrovna mají za sebou. Nestává se mi často, že mě přepadají chmury……do dupy - ten čas letí. Naraz se mi zrodí v hlavě myšlenka, za kterou by se nemusel stydět žádný vynálezce, natož já, vynálezce kokotin.Když si spočítám roky, měsíce, týdny a dny, mělo by nám být s babkou dokupy v dohledné době 120 roků a to je přece důvod k pořádné oslavě a k pořádné oslavě patří i pořádné překvapení.Koupil jsem si zmrzku , ťapnul jsem si na lavičku před Albertem a očumoval pěkné děvuchy.Musím uznat, že máme tady ve Frýdlantu pěkné kočandy-opálené nohy, pevné zadky, holé pupíky, kvalitní podprdy a to co je v nich, též vypadá dost dobře.A na chuť jsem už přišel i těm vícebarevným naježeným vlasům, které vypadají, jako naštvaný dikobraz.Myšlenky mě přivedly na to, jaké to byly časy, když i ta moje byla mladá děvucha. My jsme totiž spolužáci, spolužáci z gymplu.Mnozí lidé ve městě si mysleli, že jsme sourozenci-dvojčata, ale to se teda těžce pletli, protože si nedovedu představit, …….no zkrátka občas jsme bulali vyučování a dávali přednost nácviku na manželství.Jednou mě dokonce její tatík vytáhnul ze skříně, kam jsem se na poslední chvíli ukryl mezi kabáty , jen tak, nahoře i dole bez.“Dobrý den pane Černý“,pravím odhodlaně, když se otevřely dveře skříně, jsem přece slušně vychovaný synek.Pak jsem se ještě zpitomělý z toho jeho neočekávaného návratu domů nesměle zeptal:“Je Jana doma?“Kde se vzala tu se vzala, místo slušné odpovědi přiletěla baňa v pysk a já vůl jsem ještě poděkoval.Ti staříci ale mají manýry! Musím však nebožtíka In memoriam pochválit za to, že si naše tajemství odnesl do hrobu a já jsem ten trapas na sebe prásknul až teď.
Dolízal jsem zmrzku, zahnal dávné vzpomínky a přenesl se do reality.Zvednul jsem se a zašel k Vlastiborovi, ať mi poradí jaké že to kolo té mojí robce mám ke společným stodvacetinám koupit.Poradil mi dobře.A jak by ne, když jsem za to překvapení vypláznul celou svojí penzi.I tak jsem z prodejny odcházel spokojený jako Frantík Venclovský po přeplavání La Manchu, kolo jsem ukryl u souseda, spočetl zbývající dny, které mě dělily od předání daru a netrpělivě čekal.
Stodvacítka vyšla na sobotu.Natrhal jsem na zahradě obrovskou kytku, že mě za ní ani pořádně vidět nebylo a přistoupil k babičce s předem připravenou řečí.Moje nic netušící žena na mě zírala zkoumavým pohledem jako liška Bystrouška a praví:“Cos dědku zase vyved!?“ To mě částečně rozhodilo, a tak jsem jí improvizovaným monologem vysvětlil, jak je pro ni důležité mít kolo a to nejen na zdravotní projížďky do nejbližšího okolí, ale i na menší nákupy ve městě, přece se s těma buřtama a rohlíkama nebude furt dřít pěšky.Výraz lišky Bystroušky se změnil ve výraz nedůvěřivého pejska, který si není jistý tím, zda k nabídnuté kostičce ještě nedostane i kopanec do řiti a připomněla mi, že na kole jela naposledy, když jí bylo patnáct.
Nadešel okamžik, na který jsem se těšil nejvíce.Za vyvrcholení našich oslav jsem bral zdravotní vyjížďku z Frýdlantu přes Novou Dědinu až do Ostravice.Počasí nám přálo, osmikilometrová trasa je nenáročná i hospůdek je po cestě dost.Byl jsem trpělivý a cestou  radil, jak a proč se přehazuje, jak se brzdí, jaké se mají dodržovat rozestupy atp.Cesta ubíhala jen zvolna.Babička si stěžovala, že je terén značně členitý a že jí sedátko tlačí do zadku.Předjížděly nás rodiny s malými dětmi, starky, starci i robky s igelitkama vracející se s nákupy z obchodních řetězců.Zvlášť se mi zamlouvala taková prostorově výraznější cyklistka.Na své Libertě makala snaživě a svými mohutnými půlkami dokonale zamaskovala sedátko, jako by ho spolkla-předjela nás.Pravím té svojí tandemistce:“Vidíš, ani sedátko nemá a jak jí to pěkně šlape.“Za Bezručovým srubem jsem odbočili vpravo na most přes řeku Ostravici, kde jsem slezl z kola a opět, už nejméně po desáté čekal, až se moje drahá polovička přiřítí.Čekám dlouho, vždyť před mostem jsem taky čekal.Musím být klidný, trpělivý a ohleduplný, nemohu hned první cyklovýlet babičce znechutit.Všechno má však svoje meze.Otočím se čelem v zad, abych se vrátil….a co vidím!?Dar koupený u Vlastibora ,který mě stál celou penzi, chlouba mého dnešního slavnostního dne se opuštěn válí na zemi.Sevřelo se mi srdce, orosil jsem se potem, zrychlil se mi dech-chudák kolo.A kde je babička?!Dívám se dopředu, dívám se dozadu, doleva, doprava i z mostu dolů, ba i na oblohu se dívám, jestli jí neodnesly vrány - babka nikde. Ještě se pořádně nahnu přes zábradlí….. je tam. Pod mostem sedí ve vodě a dívá se kolem sebe jak vydra, když vyhlíží svou oběť. Tou obětí jsem byl já – dědek. Přišlo mi jí líto, protože byla celá od hlíny, mokrá, popálená od kopřiv a bez brýlí. Tušil jsem, že bude zle, a tak abych zlehčil napjatou situaci, řekl jsem : „ To není nic nového, dávno před tebou již Maryčka do Ostravice skákala !“ „ Skákala, ale dobrovolně. Já už na to tvoje pitomé kolo nesednu. Teď běž a kup flašku, ať to zapiju, protože právě dnes jsem se při těch tvých stodvacetinách po druhé narodila.“ Na dotaz jak jsi se sem dostala, odpověděla : „nevím“. A takto skončila naše první a poslední projížďka na kole.
Večer jsem si to musel u babičky všechno pořádně vyžehlit. Poskakoval jsem kolem ní jako dostihový klokan, griloval její oblíbené buřty, vnitřnosti mazal slivovicí a odřeniny framykoinem.
Na druhý den jsem zajel na místo havárie, abych provedl rekonstrukci případu. Je to jasné : Babka přejela most, na konci mostu, kde je předěl přes cestu přibrzdila přední brzdou, přepadla přes řídítka, a protože právě tam končí zábradlí, proletěla dírou a zřítila se ze čtyřmetrové výšky po srázu do Ostravice.Inkriminované místo jsem vyfotil a svých přátel se teď důvěrně ptám:“Chceš vidět ‚BABIČČINU DÍRU‘?“……
P.S. Ve vynálezectví to i přes dílčí neúspěch nevzdávám a docela se těším na 28.říjen.To slavíme 40 let společné a zajímavé cesty životem.Tak to se máš zas babko na co těšit.                
 
                                                            Dědek
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA