Jdi na obsah Jdi na menu
 


78. CHAMTIVEC

26. 8. 2013

Letošní prázdniny vyšly skvěle jak s počasím, tak i lokalitami, které jsme navštívili. Chalupařili jsme v Beskydech, prošli Adršpachem, seznámili se se Slováckem, procestovali Jeseníky a taky Českou Kanadu na jihu Čech.

Jasně, že jsem si nemohl odpustit navštívit tak významné místo, jakým je lesní zastávka úzkokolejné železnice nedaleko obce Kaproun, kterou proslavil český velikán-Mistr Jára Cimrman. Právě zde byl v noci z 28. na 29. června 1900 z vlaku vyhozen, protože neměl jízdenku. Za odjíždějícím vlakem pak ještě hrozil utrženou brzdovou hadicí a křičel: „To je vrchol!“. V současnosti je na tomto poutním místě postaven Cimrmanův pomník. Dodnes zde jezdí parní lokomotiva, historické vagony a pro pořádek si lze zakoupit jízdenku jak na nádraží tak i ve vlaku, dokonce si můžeme lístek objednat a nechat doručit holubí poštou. (Tento způsob se však zatím neosvědčil.)

Když jsme uctili památku našeho slavného velikána, zašel jsem v nedaleké obci Kaproun do hostince, abych si nabral vody na omytí ovoce a oken svého vozu.

„Dobrý den, rád bych si prosím nabral vodu do pet láhve.“

„Já vám ji načepuji.“ Řekl hospodský a nabral z kohoutku, pod kterým myl pivní sklenice, jeden a půl litru kohoutkové vody a podal mi ji. Uchopil jsem láhev, poděkoval….jenže muž za pípou petku ne a ne pustit.

„No, snad mi tu vodu zaplatíte! Nebo u vás doma ji máte zdarma!?“

Nejdříve jsem si myslel, že pán je šprýmař, že si dělá legraci. V jeho tváři se však zračilo varování směřující k otevřenému vyhlášení války….o tom nebylo nejmenších pochyb.

„Kolik si účtujete za jeden a půl litru vody z porubí?“, ptám se.

„Patnáct korun“, arogantně na mě vyjel, jako parní lokomotiva z hlubokého lesa.

Říkáte patnáct kaček? To nejste zrovna z levného kraje.“

Nechutný hamoun řekl: „Když nezaplatíte, vyliji vodu do odpadu.“

„To že byste udělal? Vodu v ceně patnácti korun jen tak vylít do odpadu!?“

Protivník zbrunátněl. „Buď zaplaťte nebo odejděte!“

Říkám si ,Dědku, buď v klidu. Emoce patří do postele a ten naproti tobě se prostě potřebuje ventilovat po svém. Zaplatil jsem patnáct Kč a řekl „Nashledanou“. Hamoun na pozdrav samozřejmě neodpověděl.

 

O několik dní později jsme se zastavili v Jeseníku v pizzerii na oběd. Přívětivá obsluha nám k jídlu nabídla jeden a půllitrový džbánek vody s nakrájenou limetkou, čerstvou mátou a několika kostkami ledu, čtyři sklenice a přidala milý úsměv. Za osvěžující nápoj jsem zaplatil patnáct korun. A rád.

 

Až navštívíte Českou Kanadu, budete spokojeni. Do hospody v Kaprounu však raději nechoďte, obsluhuje tam protivný Chamtivec.

                                                                                                        22.8.2013 Dědek

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA