Jdi na obsah Jdi na menu
 


7.POPRVE_A_NAPOSLEDY

12. 12. 2008
POPRVĚ A NAPOSLEDY
 
Já, moje drahá a náš pes Kokot přebýváme ve skromném obydlí na periferii Frýdlantu n.O.                  Musím říci, že tady vládne pohoda a klid a jak by ne, vždyť kraj pod Lysou je k tomu přímo předurčen.
 
Východní hranici našeho teritoria tvoří les - tajemné, neobydlené území sloužící k provozování rozmanitých lumpáren neodmyslitelných pro vývoj dětí z okolních usedlostí.
 
Severní území obývá starý mládenec Vašek se svým psem Bobíkem. S oblibou naslouchám jejich důvěrným rozhovorům:“Tuž Bobe, něchoď kolem te ďury nebo tam spadněš a po žebřu něvylezeš!“, nebo:“Sakulente Bobe, kaj´s to viděl, nězahrabavej si to žradlo, nebo se nam tu myši nastěhuju“ a ještě perla:“Bobe, ty sakulente , něojscavej mi ty kvitka nebo něporostu!“Soused si na svém hřbetě nese sedm křížů, ale je hbitý jak cvičenec na Všesokolském sletu a ve své džungli pilně pracuje. Plody usilovné práce poctivě zpracovává a svoje produkty nám pak nabízí k degustaci: Sušené kopřivy a přesličku do koupele, sušenou hluchavku a květ černého bezu na čaj, specielní vínečko z trnek a šípku, aby se v zimě za celaskon ušetřilo i přebytky košťat z vrbového a březového proutí. Vašík se na svět dívá přes brýle „jogurtovky“, používá naslouchátko a už třicet let nosí jeden jediný umaštěný pracovní oděv. Již několik pěkných montérek a košilí jsem mu vnutil, avšak zbytečně. Stále se pohybuje ve svém oblíbeném ohozu neurčité barvy, který drží pohromadě jen díky nesčíslnému množství záplat nejméně ze třiceti druhů látek. Hlavu mu vždy zdobí nějaká pokrývka, ty však střídá podle počasí - do deště klobouk s menším počtem děr, do horka klobouk se značným počtem děr, do mrazu starého zmijového kulicha, do chladna rádionku s anténkou plus klapky na uši, na jaro obvykle nosí hit předválečných let - pletený kříž na vlasy. Občas si ještě přes plot podáme panáka a vyhodnotíme meteorologickou situaci nad Beskydem, aby řeč nestála. Je to dobrý a hodný člověk. Každou neděli se převlékne do „svátečního“a jde do kostela.Volí lidovce.
 
Jižní zemi obývá sousedka Božena.Penzistka, vdova, prima babka. O svoje latifundie Božka pečuje systematicky a s láskou.V kleče a předklonu s vyšpuleným zadkem stráví kolikrát celé hodiny na záhonech, kde na rozdíl od severního souseda pěstuje výhradně kulturní plodiny. S mojí chotí si přes plot dávají školení o zavařování, pečení, nakládání a podávají si lístečky s recepty na pokrmy, které jsem stejně nikdy neochutnal .Od doby, co je sama, má v noci strach a tak ke spánku uléhá jako babička Mery, s nabitým koltem a jako moderní babka  ještě s mobilním telefonem a pepřovým sprayem na nočním stolku, kdyby náhodou . Sama mi to na sebe práskla. Božka je těžká ÓDéSačka, a proto volí „ Modrého ptáka“.
 
Země na západ je osídlena další penzistkou a vdovou po havířovi Blaženou. Práci na její rozlehlém pozemku zastává početná rodina, která ji pravidelně navštěvuje. O víkendech to za plotem vypadá jako za starých časů, když jsme povinně chodili sbírat „Amerického brouka“-hemží se to tam malými i většími postavami a pod taktovkou pana syna se maká. Onehdy vytvořili na zahradě obrovskou hranici z větví, natě, listí a rozmanitého bordelu, pak velitel akce, jak jsem správně vytušil, se ji chystal zapálit. Počkal jsem si, až připravená hranice u západního souseda řádně vzplane a kouř zahalí krajinu hustým dýmem. Všechno jsem to pozoroval ze svojí soukromé rozhledny, kterou jsem si před pěti lety vybudoval, abych měl přehled o pohybu podezřelých a nežádoucích   osob, a taky proto, abych monitoroval situaci v blízkém i vzdálenějším okolí. Na svojí „Dědkovu rozhlednu“jsem patřičně pyšný a řadím ji mezi svoje vynálezecké skvosty. .Nadešla chvíle, na kterou jsem se těšil více než na obvyklých deset párů ponožek pod vánočním stromkem. Zašel jsem do chalupy, ze skoby na zdi sundal nástroj, na který jsem jako udatný pionýr troubil pionýrskou znělku, vyběhnul opět na rozhlednu a zadul z plných plic : „Hóóó říííí, Hóóó řííí ……Co se dělo potom, překročilo moje očekávání. Celá početná rodina se vyřítila z chalupy s  konvicemi, vědry a bandaskami, začali překotně a zběsile kmitat po zahradě, jako kdyby je přepadly vosy. Když zjistili, že se jedná o planý poplach, tvářili se jakobynic a všichni začali zalévat již zalité záhony. Tak tihle určitě „Zelené“nevolí. Bláža dodržuje tradici po svém nebožtíkovi havířovi a volí bolševika.
 
Moje drahá polovička taky dodržuje rodinnou tradici a podle svého fotříka,(ten, co mě kdysi
tahal ze skříně), volí socdemáky.
 
Tož taková barevná je skladba nás obyvatelů periferie Frýdlantu, nás, co spolu mluvíme, zdravíme se, vyměňujeme si recepty a plody naší práce a pokud si občas děláme nějaké naschvály, pak je to jen ze srandy, to přece každý pochopí. A naši psi? Ti po letech zmoudřeli, už po sobě nejedou, každý si hlídá to svoje teritorium a u voleb by určitě dali hlas SPP-Straně psího porozumění.
 
Včera jsme s Kokotem šli na Lysou. Vítr a zima jak na Sibiři. Chudák zrzavý se plazil při zemi, jako by provedl nějakou lumpárnu , jak ho ten vichr bral. A právě teď mě zase napadnul bezva vynález: co takhle vyhnat všechny ty naše „vyvolené navolené“ na tu naši perlu Beskyd, ať si pořádně provětrají ty svoje škopky - pěkně od Rajské boudy přes Veličku a Lukšinec a do Šantánu s nima. Tam bych je zamknul, nechal o chlebu a vodě a dokud se vy holomci nedomluvíte………
 
Poprvé a naposledy jsem strčil rypák do politiky, to vám teda můžu odpřísáhnout.
 
                                                                                               
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA