Jdi na obsah Jdi na menu
 


84. FRAGMENTY

Milí přátelé sportu.

 

Bylo to 4.11.2007, kdy jsem se (už jako penzista) poprvé postavil na start našeho Lysacupu v bláhovém domnění, že zastavím proces stárnutí. Blbost! Rozbory výkonů mluví o opaku a moje představy o věčném mládí se rozplynuly jako fazolový pšouk. I tak mi však sport přináší zajímavé zážitky, uspokojení z pravidelného pohybu, veselou mysl, příjemné lidi kolem sebe….Dnes, 8.2.2014, jsem měl v kalendáři červeně nakreslenou stovku ozdobenou třemi vykřičníky a vy už dobře víte proč. Právě dnes jsem rozšířil řady těch, kteří odběhli sto etap našeho běžeckého seriálu na počet osmnáct. Zalistoval jsem v písemnostech, nalil si resuscitačního panáka a ponořil se do nostalgických vzpomínek.

Tady jsou:

 

Svojí ženě jsem řekl: „Lysacup je seriózní a vážná záležitost. To totiž není radostný pohřeb tchýně…, a tak naval 280,-kaček, chci si u Ťamana koupit nějaké lepší plátěnky, ať na těch člověčích dostizích nedělám ostudu.“

…. do sjezdovky funím a hekám jako nějaký špatný pornoherec.

 

Vypráví můj pes: „U Korýtka jsem se zaseknul. Kdyby jste to lidi viděli, jaká pěkná fenečka na mě radostně vrtěla ocáskem, tomu nešlo odolat! Už jsme byli skoro domluveni, když se zpátky od Veličků přiřítil naštvaný Dědek, nakopnul mě do řiti,   a bylo po lásce. Potom mi cestou ještě vyhrožoval, že mi to doma spočítá, a taky používal hrubé výrazy, až jsem se musel za něho stydět. Proto jsem mu dal raději dvacet metrů fóra, držel se party sportovců slušných mravů a s nimi v klidu vyklusal až na Lysou. Tam jsem si to rovnou zamířil do hospody, ježto jsem očekával zasloužené občerstvení. Tu se připotácel navztekaný Dědek a nevybíravým způsobem mi vysvětlil, že si žádné debužírování nezasloužím, protože jsem ho kvůli mé nekázni okradl o drahocenné body. Taky říkal, že jsem byl jeho kamarád, ale už nejsem.“

 

Od svých bab jsem pod stromeček dostal bakelitové uši s drátkama. (Prý se tomu říká empétrojka.) Říkaly, že mi hudba pomůže k lepším výkonům. A taky jo. Hned po startu jsem vypálil, jak po dvou litrech mikišky a před svými soupeři si získal mírný náskok. V polovině trati se však rytmus hudby změnil na tříčtvrťový, a to je průser. Chvíli jsem poskakoval jak koza na ledu a pak raději muziku z uší vypnul. Copak mám tři nohy, abych běhal na tři takty?!

 

Zvolil jsem lišáckou taktiku: „Uvolněte cestu běžcům!“ řval jsem a představte si, že byli i takoví co uposlechli, naskákali do závějí vedle úzkého chodníčku, vyšlapaného v čerstvém sněhu a já jsem tak rázem poskočil o několik míst dopředu. Po chvíli za sebou slyším: „Ká Dé U,.. K D U !!!“ řval ten za mnou.. Říkám mu: „Kam se hrneš Křesťanský demokrate?!“  A on na to: „KDU je Kurva Dědku Uhni!“ Tak to mě dost rozlítilo. Když jsem si později hrábnul na dno svých sil a předběhl zase já jeho, řval jsem: „Ká eS Čé…K S Č !!!“ On na to: „A kde máš srp a kladivo?“ Ještě jsem mu stačil vysvětlit, že KSČ je Konec Srandy Ču..ku.

 

Když jsem v poslední serpentině zahájil útok na borce, který už taky mlel z posledního, promluvily ke mně výsledky jeho metabolizmu. Nejdříve šleha jak z kanónu, pak rychna, jako když rozpáráš týden zdechlou nutrii. Šel jsem do kolen, před očima se mi zatmělo, měl jsem pocit, že na mě sáhla smrt….. Hned v pondělí jsem zašel do ústavu pro nebožtíky a pro zicher sjednal a zaplatil si svůj vlastní funus. Když jsem požadoval akční slevu za včasné vyřízení, funebrák mě z úřadu vyrazil. Darebák!

 

Celý pokřivený od zlomeného žebra, kňučící jak malé štěně, se slzami bolesti v očích se mi podařilo předběhnout ženskou. Když jsem ji minul, vulgárně jsem zaklel: „Do řiti, to je bolest.“ Ona na to: „Co? Do řiti!? Do ….!!!“ Rád bych ono mě neznámé podstatné jméno uvedl, ale nevím, zda se po ,P‘ píše krátké nebo dlouhé ,i‘a taky nevím, jestli se po ,č‘ má napsat ,e‘ nebo ,i‘. Hledal jsem to i ve slovníku, ale nenašel a psát v textu pravopisné chyby, to bych se styděl.

 

….do minulé etapy jsem vložil veškerou svoji bejčí sílu,….avšak co to?! Po dvou kilometrech si mě klidně předběhne mládežníček, asi tak metr a půl nad zemí. „Kolik máš roků?“ ptám se ho. „Dvanáct“ odpověděl. „A tomu říkáš úcta k věku? Že se nestydíš předbíhat starce, holomku jeden!“ Chlapec se jen usmál, zakmital nožkami a za chvíli byl v tahu.

Tož takový hořký a dojemný život mám.

 

Tak jsem uvedl několik fragmentů z mých zápisků o Lysacupu. Královských etap nazvaných „3 in 1“ jsem dal zatím šest, ale nejvíce se vždycky těším na slavnostní etapu Silvestrovskou, protože má nádech recese. Zatím jsem se v nich prezentoval jako: Bezďák, Křemílek(a Vochomůrka), Skot v kiltu, Kuchař, Gentleman ve fraku, Farář, J.Žižka, …a příště?  Tak to už mám vynalezeno a to budete čumět!

 

Tož synci a děvuchy, díky vám, že jste měli trpělivost s přečtením těch pár řádků, a já se budu těšit, až se zas potkáme na některé ze sportovních akcí a Lysacupu zvláště.

 

Sportu zdar!    Váš Dědek.

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Lysa Cup & Lysá hora vždy jinak

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Lysacup

(Jirka, 18. 3. 2014 9:59)

Jó taky bych si to zaběhnul, kdyby se mi chtělo ! :-)

Kontakt

(Tom/Xtrail, 28. 2. 2014 7:49)

Ahoj dědku, tak kontakt na Tebe jsem nikde nenašel, zkus se sám ozvat na sikora@xtrail.cz a rovnou mi prosím pinkni propozice na toho oceláka. Díky

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA