Jdi na obsah Jdi na menu
 


86. SVÁTEK HUDBY

 

SVÁTEK HUDBY
 
Jako mlíko na sporáku utíká ten čas,
svátek hudby po roce máme tady zas.
 
Ano, právě uplynul rok, kdy jsme již počtvrté nastoupili do akce „Hraje a zpívá celá rodina“. Tenkrát jsme si připravili pasáž z Bizetovy opery Carmen, a když celá rodina, tak všichni: (Teda skoro všichni). Já-Dědek, céra, fňučka a pes Punťa. Fakt jsme byli bezvadně sehraní, jenže! Vrátný, pan Důležitý, důchodce, kulturní barbar, diletant a kdo ví, co ještě na nás vyjel jak lokomotiva z tunelu. Kam prý se hrneme s tím čoklem?! Taková urážka našeho Puntíka! Protestoval jsem, že to není žádný čokl, ale umělec, že je součástí našeho hudebního tělesa, avšak protestoval jsem málo. Pod pohrůžkou přivolání Městské policie jsem musel chudáka Punťu uvázat u stromu, kde si pak svoje dojemné vystoupení, na které se tolik těšil odvyl sám bez nás.
 
Pro letošní vystoupení jsme pro vystoupení rodinného týmu zvolili Imagine od Johna Lennona.
Krásná věc, kterou zná snad každý. Její melodie se zahryzne do mozku, v noci váš spánek neustále přerušuje a neopustí vás ani přes den. To si prozpěvujete nebo pohvizdujete ,I –ma-gine theres no country….‘ a potom vás kolemjdoucí na ulici s politováním pozorují a říkají si, ,Tak ten má dost.‘
Naše vystoupení, myslím si, dopadlo slušně, ostatně jako všech ostatních zúčastněných rodin. Klavír vnučky perfektní a podle reakce publika ani moje housle snad nezněly jako nástroj mučící, a tak jsem si dovolil uvést přídavek:
„Milí přátelé hudby. Děkuji vám za projev přízně a pokud jste postřehli drobné nedostatky, pak věřte, že podmínky, ve kterých svoji uměleckou exhibici procvičuji, jsou mimořádně složité.“ Na ta slova jsem zahrál a znělým hlasem zazpíval píseň s tímto textem:
 
Ženu mám velmi zlou
nemá ráda vášeň mou
nemá ráda moje houslí vrzání.
Když vezmu housle ve svou dlaň
rázem se z ní stane saň
hnedka důtkami mne z domu vyhání.
Au, au au, au do hlavy ne!
Au, au, au, au do houslí ne!
Ženu mám velmi zlou
 nemá ráda vášeň mou
nemá ráda radost moji jedinou!
 
Když dozněl potlesk, někde z prostředku sálu se ozvalo: „Kdybys Dědku zase nekecal !“ Byla to moje žena-babka Velitelka. Moc dobře jsem ji poznal.
 
P.S.: Příští sobotu jedu do Brušperka na X-trem triatlon. Pokud se neutopím, nebo si nepřerazím údy na kole, tak třeba zas něco sepíšu.
                                                                                                 V úctě Dědek (11.6.2014)
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Triatlon Hranice

(Markéta, 22. 6. 2014 22:11)

Ahoj Dědku, odešli mi zprávu na můj email: Marketafiedorova@seznam.cz. Abych mohla poslat fotky z triatlonu :)

Re: Triatlon Hranice

(Dědek pro Markétu, 1. 7. 2014 21:14)

Moje E-adr je: dedek.sokolik@seznam.cz Dík a čau D.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA