Jdi na obsah Jdi na menu
 


8.JAK_JSME_OSLAVILI_CTYRICATE_VYROCI

13. 12. 2008
JAK JSME OSLAVILI ČTYŘICÁTÉ VÝROČÍ
 
Sebekriticky musím přiznat, že dárkem ke společným stodvacetinám jsem se svojí choti příliš do gusta nestrefil a z toho, jak mi spadla z kola přímo do Ostravice mám pupínky a špatný spánek dodnes. Konečně nadešla toužebně očekávaná chvíle, kdy mohu složit reparát a přesvědčit, že vynálezectví je skutečně mojí silnou stránkou. Hluboce jsem se zamyslel nad tím, jak oslavit čtyřicáté výročí naší společné cesty životem. Dědku, teď tas trumfy!
Nejdříve se však musím pochlubit, že jsme s babičkou celkem moderní dvojka. Umíme zacházet s mobilním telefonem (i esemesku napsat), chodíme různě za kulturou, navštěvujeme kurz tanečních, taháme se spolu o počítač-babka na něm mastí karty a já zas píšu tyhle dřisty prdy. Zajímáme se i o moderní svět, aby náš podzim života byl stejně hezký, jako je podzim v našich Beskydech. A právě moderní pokrok mě motivoval k volbě dárku pro naše společné jubileum.
Den měl sváteční atmosféru už od samého rána. „Babičko, chceš do ranní kávičky jeden cukříček, nebo dva?“, „babičko, já ti naškrábu brambory a zeleninu,…a babičko já dneska umyji nádobí…a já vynesu odpadky a jen si klidně zakuř…., dokonce jsem ji nechal i ve scrablích vyhrát. Bylo to zkrátka jenom samé babičko sem a babičko tam. Babka větřila jako ohař, co že to má ten dědek zase za lubem. Bylo mi jasné, že na výročí opět zapomněla a já jsem ji nechtěl déle trápit a tak jsem rozhodně zavelel: „Dnes máme čtyřicet, jdeme koupit dárek!“V momentu stála u dveří se čtyřmi igelitkami v ruce připravena splnit si svůj sen-prověřit regály některého z jejich oblíbených obchodních domů. „Dnes se do řetězců nejde, jdeme do specielního obchůdku, bude ti stačit jen jedna igelitka“Moje vedoucí se zatvářila poněkud udiveně, trochu zklamaně, nadechla se k protestnímu monologu, ale pak si to rozmyslela, asi proto, aby nenarušila sváteční náladu. Cestou ze mě tahala rozumy:-kolik mám sebou peněz, vysvětlovala mi, že zima je na krku a loňské modely kozaček jsou ve výrazné slevě, pak ještě cosi plantala o tom, jaký pěkný kostýmek si Božka koupila. Já jsem celou cestu sveřepě mlčel.
Zastavili jsme před Sex shopem.
Z babičky už nevypadlo jediné slovo, jen její oči hovořily za všechno. Vypadaly jako oči hlemýždě a chybělo jen málo, aby se přilepily na vnitřní stranu jejich brýlí. Uchopil jsem ji za ruku a vtáhnul dovnitř. V shopu vládlo tajemné příšeří, občas problesknul třpytivý záblesk, jako by nás někdo fotil, ozývala se tichá a podmanivá hudba. Mladá, blonďatá, do černého přiléhavého oděvu napasovaná slečna prodavačka si nás změřila okem profesionála a sametovým hlasem se zeptala na naše přání. Přistoupil jsem k prodejnímu pultu, otočil se, kde je babička-byla tři kroky za mnou a nervózně v rukou drtila zatím prázdnou igelitku. Vybídl jsem ji, ať jde blíž a pomůže při výběru. Rovněž slečnu za pultem jsem požádal, ať nám při výběru pomůže. Nechápavě na mě čuměla jako husa do flašky, potutelně se usmívala a zeptala se: „Ale při výběru čeho?“Vysvětlil jsem jí, že máme výročí a měli bychom zájem o takový krémeček nebo olejíček, který by nás vrátil do mladých, jurných let. Slečna se stále usmívala a postavila na pult nejméně deset různých preparátů, ať prý si vybereme. Rozhlédl jsem se po kšeftu – byli jsme tam jen my tři. Času na zákazníka máš dost a já ti dám starému člověku se posmívat!, pomyslel jsem si. Každou skleničku jsem si nechal otevřít, řádně očichal a nechal si vysvětlit, jaké blahodárné účinky každý ten zázrak poskytuje. Rovněž jsem se zeptal, zda přípravek je ekologický a jestli neobsahuje Éčka. Slečinka poněkud znervózněla a já jsem ťal do živého: „A máte to odzkoušené in natura?“ Zrudla, úsměv zmizel. Konečně se ozvala i babička: „Dědku nedělej zase ostudu, vyber si a pojď!“ cedila přes zuby.Vybral jsem medicínu, která mi padla do oka hned při prvním pohledu. Měla temně červenou nálepku a dle poskytnuté informace způsobuje zaručenou a dráždivou rozkoš. Zaplatil jsem 299 kaček a vypadnul. Ta husa za pultem se už zase usmívala!
Není to snad žádná ostuda, když přiznám, že jsme se s babičkou na hezký večer těšili. K večeři byly její oblíbené klobásky, jednohubky a vínečko, příjemnou atmosféru umocňovala motivační hudba, voňavé esence a hořící svíčky. Zkrátka romantika jak v zamilovaném filmu pro pamětníky. Zeptal jsem se: „UŽ?“, odpověď zněla „UŽ!“
.Aplikaci zázračné tekutiny jsme provedli přesně podle instrukcí usmívající se slečny z obchodu s erotickým zbožím. Dráždivý pocit se dostavil okamžitě, avšak slíbená rozkoš ne a ne se dostavit, právě naopak. Dráždivý pocit stále sílil a oba jako na povel jsme vystartovali do koupelny a zápasili o studenou sprchu. „Tobě Dědku stačí mokrý hadr nebo pytlík s ledem!“, rozhodla vedoucí a tak jsem nekladl odpor a ledoval a ledoval a ledoval. Zbytek večera jsme strávili s na studeno puštěným fénem a v pravidelných intervalech si ho přátelsky vyměňovali. Dojedli jsme jednohubky, dopili víno, sfoukli svíčky a šli chrnět.
Té noci jsem měl zvláštní sen : Nějaká blondýnka v přiléhavém černém ohozu se na mě usmívala a říká. „Dědku, Dědku s tím dárkem ti to zase jaksi nevyšlo“ a já jí na to odpovídám „Nevadí , už brzy budou Vánoce……“
                                                                           Váš Dědek
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA