Jdi na obsah Jdi na menu
 


92. U NÁS DOMA

11. 2. 2015

U  NÁS  DOMA

 

U nás doma vládne poklidná, příjemná a přátelská atmosféra. Já a moje žena máme mnoho společných zájmů, ale taky pár zájmů odlišných. Tak to má být, abychom si občas náhodou nelezli na nervy.

 

Její hlavní (odlišná) zájmová činnost je zběsilé pobíhání po obchodech. Na své každodenní pochůzky vždy odchází s tváří jasnou jako svěží vánek, pak se vrací s plnými igelitkami a tváří poznamenanou únavou. Téměř celé dopoledne trvá, než si obejde vytypované řetězce, aby doplnila sebemenší skulinky v ledničce a mrazáku. Vždycky jí říkám, že se žádná válka ani hladomor neočekávají a zásadně odmítám ty její jedovaté potraviny z AKCE konzumovat. Když mi k pak večeři nabídne svoji oblíbenou delikatesu –párek (většinou z akce), zahajuji protestní hladovku.

 

Abych do věci vnesla jasno: Pravda je taková, že Dědek po marketech taky  brouzdá docela rád, ne však kvůli nákupům, ale kvůli zábavě. Onehdy si na počítači vytisknul cedulky s nápisem: V AKCI SLEPICE-JISTÁ STOLICE

 

                JOGURT Z AKCE K VEČEŘI, VAŠE STŘEVA PROVĚŘÍ

 

                POJEZ Z AKCE ZELENINU, POSEREŠ SE ZA HODINU

   

          PŘI NÁKUPU ALESPOŇ TŘÍ KS BIO PORAVIN  Z AKCE, DOSTANETE

                            U  POKLADNY TOALETNÍ PAPÍR ZDARMA…

….a  ještě mnoho dalších. Cedulky pak rozmístil do příslušných regálů a měl o zábavu postaráno. Doma se pak vychloubal,  kolik důchodců naletělo jeho bezkonkurenčnímu vynálezu.

 Kolikrát jsem pro vnučky koupila naukový dort a když ho Dědek vyčmuchal, zašil se s ním na balkonu, aby ho nikdo neviděl  a polévkovou  lžící ho celý sežral! To mu nápis AKCE vůbec nevadil.

 

Neoddělitelnou součástí duchovního života naší babky Velitelky je televizní přijímač a nepřeberné množství úžasných seriálů, taky počítačový karban, kterému se (prý kvůli bystření rozumu) věnuje minimálně hodinu denně. Kdyby už konečně obě bedny vypustily duši, podobně, jako ona vypouští svoje kouřové signály. Ona totiž hulí!!! To já vždycky svoji nelibost demonstruji tak, že chodím s rouškou nebo zacpaným nosem a nadávám na všechny bezohledné a darebné kuřáky.

 

Dědek už zase kecá! Je pravda, že během dne vykouřím (kvůli svému metabolizmu)  pět cigaret, ale vždycky pouze na balkoně. A aby bylo jasno: Před časem k nám přišly na návštěvu vnučky. Až do kuchyně, kde jsem připravovala pohoštění slyším bujaré veselí a tak jsem šla zkontrolovat, co za skopičiny zase vyvádějí. Jasně! Dědek měl praktickou přednášku o správných názvech a technice vypouštění pšouků. Tak tohle je „Ruprecht“, tady zas „Jůlius“ a tady máme „Kinaře“,(ten je zrádný), pro změnu „Břemek“a další. A to je školil v obýváku. Ne na balkonu, na čerstvém povětří, ale v obýváku! A bez roušky.

 

Kapesníčky!!! Zločince, který vymyslel papírové kapesníčky bych odsoudil k doživotním galejím, kde by sedm dní v týdnu a dvanáct hodin denně vysazoval stromy pro zpracování na  papír a následnou výrobu kapesníčků. Doma je nacházím pod  a mezi polstry gauče, pod polštáři v ložnici, pod podsedáky na židlích v kuchyni, občas i na podlaze, když mojí ženě vypadnou z rukávu, kde je s oblibou nosí. To se vždycky naštvu, všechny je posbírám a důmyslně nakladu na zem, pěkně od vchodových dveří, až k odpadkovému koši v kuchyni. Vzdálenost mezi jednotlivými kapesníčky volím takovou, aby se musela při jejich sbírání vždycky sehnout, narovnat, sehnout, narovnat, sehnout…. Při této činnosti ji se zalíbením pozoruji a jen stěží potlačuji projevy mého nadšení a spokojenosti.

 

Ach ta naše usoužená hlava rodiny! On si snad myslí, že svým dojemným vyprávěním nakonec ještě vzbudí soucit!  Každý den, když se ráno sprchuje, všude nacáká jako Čochtan a nikdy po sobě vanu neutře. Každý den, když si čistí zuby, neohne se nad umyvadlo a zastříká celé zrcadlo a  nikdy ho po sobě neutře. Každý den to musím dělat za něho já, protože pána bolí v zádech a nemůže se prý ohnout. Když však je na těch jeho běžeckých závodech a v tom svém kompresním sportovním  úboru se  před startem rozcvičuje, s každým se srdečně vítá a s děvčaty, hlavně s těmi, co mají přifouknutější hrudníky se dokonce i objímá.To je svižný jako Jura. To ho ve hřbetu nebolí! Dědek jeden nestydatý.

 

V momentě, kdy naše konverzace dospěje do situace, kdy moje drahá na moje otázky odpovídá mlčením a mezi námi zavládne zdánlivě krásný klid, přichází čas, kdy je třeba zvednout kotvy. Je to tak. Vždycky je přece před bouří klid. A teď přichází ta správná chvíle, kdy beru svoje evakuační zavazadlo a prchám na chalupu do Beskyd. Svoji kostru a mysl zrenovuji pomocí několika panáků, vyběhnu si na Lysou, projedu se na kole, pošťourám se ve skalce, v záhonech…. a za tři dny už se zase těším na běžné, ale taky kromobyčejné dny u nás doma.

 

U nás doma vládne poklidná, příjemná a přátelská atmosféra.

 

                                                                                                                   Dědek + Babka Vel.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA