Jdi na obsah Jdi na menu
 


96. NAZDAR!

NAZDAR !

 

Můj velký kamarád si pro svoji lásku ke koňům vysloužil přezdívku Hatatitla. Hatatitla je trvale ustájený v Ruské kolonii, v Karlových Varech. Dvakrát do roka u nás na Beskydě vykoná soudružskou návštěvu. To se vždycky naladíme na společnou vlnu a provádíme rozmanité a neobyčejné skopičiny. Na nádraží jsem zařídil uvítací ceremonii, a to, aby mezi hlášeními příjezdu a odjezdu vlaku pustili do tlampačů známou ,We are the champions‘. Pan přednosta stanice přijal můj požadavek s nadšením a ochotně mi vyhověl. Kůň vystoupil z vlaku, nad hlavu zvedl svoje berle a mocně zaržál: „Na Bělehrad, paní Mullerová, na Bělehrad !“ Místo uvítacího soudružského objetí mě sprdnul za to, že jsem si dovolil nechat mu zahrát jakousi příšernou skladbu v anglickém jazyce, že by byl mnohem spokojenější, kdyby mu potulný umělec zazpíval jeho oblíbený hit ,Já mám koně, vraný koně‘, nebo ,Na koníčka si vyskočím’ v doprovodu harmoniky heligonky.

Silný dojem na mě udělaly jeho berle. Ptám se: „Kdes k těm klackům přišel, to teď u vás na západě frčí? Vypadáš, jak Zilvar z chudobince.“

Hned mě ubezpečil: „Ty vole, takový berle, to je úžasná věc! To je teď můj fungl novej vynález, kerej by sis měl taky urychleně pořídit. To bys nevěřil, jak to bezvadně  funguje. Hele, jdeš po obchodňáku, všichni se ti uhejbaj, ještě tě i ke kase dopředu pustěj a najdou se i takoví, co ti nabídnou pomoc. Ale na ty musíš dávat bacha, protože by tu nabízenou pomoc mohli jenom předstírat. Pak tě vokradou, a když se nepřiměřeně vzpouzíš, ještě ti nabančej.  To by ti ty berle mohly posloužit jako přiměřenej prostředek k obraně. Taky je dobrý, když jedeš v autobuse. Dycky se najde ňákej dobrák, kerej tě nechá sednout. No není to dojemný? A vůbec nejlepší je, když deš po přechodu, a jakmile seš napůl cesty, tak si trochu vodpočineš. To máš vidět, jak se řidiči za volantama kroutěj vzteky. A to mě děsně baví.“

On můj kamarád je velký vynálezce. Posledně se představil se zařízením, které nazval ,břichonoš‘. Byl to tak asi pětadvacet centimetrů široký pás, který se pod pupkem zapínal na suchý zip a ještě se zavěsil přes ramena na široké elastické kšandy. Podobně, jak nosí ceckaté báby na svých povadlých kozách podprdy, aby je netáhly do předklonu. Moc si svoje zařízení pochvaloval, a že prý mi taky podobné vyrobí. Jenže já si před sebou žádný ranec podepírat nemusím, takže by mi jeho slavný břichonoš byl na prd.

Přednáška o berlích mě mocně zaujala, a tak jsem se hluboce zamyslel jak se svým kámošem vyrovnat krok. Po chvilce úporného uvažování jsem přišel na to, kterak  Hatatitlovo vynálezectví trumfnout a okamžitě telefonicky zaúkoloval rodinu. Moje urgentní objednávka padla na úrodnou půdu a hned druhý den dcera naklusala s chodítkem. Krásný exponát na kolečkách, chromovaný, s nastavitelnou výškou a s polstrováním pro ruce, dokonce ani zvonek a háček pro nákupní tašku nechyběl.

 Hezky jsme se oblékli do čistých modrých teplákových souprav z padesátých let a vyrazili do města. Cílem naší cesty byla lékárna.

„NAZDAR !“ Hlučně zahlaholil sokolským pozdravem Hatatitla, čímž si zajistil pozornost nakupujících i personálu a hned se hrnul k prodejnímu pultu. „My sme tady noví z Domova důchodců a přišli sme se seznámit s obchodama ve městě, který budeme nejčastějc navštěvovat, tak si nás dobře zapamatujte. A hned sme  vám přišli taky udělat první kšeft. Dneska máme seznamovací večírek a očekávají se bujarý oslavy. Máme tam v domově fůru šikovnejch vyzrálejch ženskejch, mnohem víc než je chlapů, tak to bude náročný a neradi bysme si hned z kraje usekli vostudu. Jistě chápete, že tady nejsme naposledy a že v nás, jako v zákazníkách  máte dlouhodobou jistotu. Chtěli bysme VIJÁGRU.“

Dáma za pultem byla zcela určitě zkušená magistra, ale takovéto konverzační téma od starce z Domova důchodců zajisté neočekávala.  Třikrát polkla a po krátké pauze podivnému zákazníkovi odpověděla: „Vijágra je pouze na předpis, ale mohu vám pane nabídnout Arginmax“.

„Arginmax nechci, to mám vodzkoušený, je to slabý. Navíc z něho mám divoký sny. Kámo, pojď, deme ke konkurenci“, oznámil Hatatitla a s pozdravem ,NAZDAR!‘ jsme z apatyky vypadli.

 

Doma jsme odložili svoje rekvizity a vydali se na Lysou.

 

Nazdar!  Dědek

 

 

Náhledy fotografií ze složky Nazdar

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

uvedeno na správnou úroveň

(bývaký kamarád, 30. 5. 2015 9:52)

Příšel dědek k doktoru, "pane doktore mě nechce STÁT" !
Doktor to okamžitě řešil,napsal VIAGRU.
Magistra se diví "dědku to už pro tebe není" může ti to ublížit.
Jak to? Mě nechce S T Á t dát důchod a doktor mi na to napsal prášky.

Chudák lékárnice

(Pavel Beneš (dupa), 23. 5. 2015 18:14)

Nazdar Dědku, ty seš neskutečný "Neřád", ale v dobrým. A to se mi strašně líbí. Koukám, že se pomalu blížíš k velkému jubileu ... 100článků
Tak to sem zvědav co a hlavně kdy to bude :)
Legráckám ZDAR!

Re: Chudák lékárnice

(D., 24. 5. 2015 9:56)

Dík a dupam zdar! D.

OK

(Jirka V., 20. 5. 2015 14:29)

Tak to se ti zase povedlo !

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA