Jdi na obsah Jdi na menu
 


98.FRAGMENTY TOHOTO LÉTA

FRAGMENTY TOHOTO LÉTA

 

 

SMOLÍK

 

Tenkrát bylo už delší dobu hnusné počasí a tak jsem se zajel podívat na chalupu, abych zjistil, jaké škody napáchalo. Naštěstí se žádné nepříjemné překvapení nekonalo, jen jsem při pochůzce zjistil, že pod okapovou rourou leží jakási potvora, snad zdechlá myš. Na místo jsem se vrátil až na druhý den s lopatou, abych ji uklidil. Jenže on, ten  tvoreček, se nacházel o metr dál a nebyl tak úplně zdechlý. Podrobil jsem ho důkladné analýze a zjistil, že se bude nejspíš jednat o mimino veverky, a tak jsem ji dal do krabice od bot, ve které jsem měl před tím uschované víno. (Skutečně tam do té doby bylo pouze víno.) Do kapátka jsem nabral mléka a veverečku nakrmil. Když jsem pak doma nález představil, vnučky zářily jak vánoční stromeček a veverce přidělily jméno Smolík. Brzy jsme k mléku přidali piškoty, ořechy a Smolík rostl jako z vody. Bydlení měl na proskleném balkoně, avšak večer na televizi se chodil dívat do obýváku. To si mi vždycky sednul na rameno a zejména jevil čilý zájem o televizní reklamu. U večeře, právě když běžela upoutávka na vložky proti inkontinenci, vždy radostně mával předními packami. Ale jakmile se na obrazovce ukázal ten zelený šílenec, co huláká ,Alza Cé Zet‘, to se vždycky naštval, zasalutoval a odebral se do svojí voliéry. Ve hře na schovávanou byl nepřekonatelný pašák. I ty nejdůmyslnější skrýše, kam vnučky ukrývaly ořechy, vždy spolehlivě objevil.

Nadešel čas prázdnin a dovolených, Smolík už byl udatný chlapák a tak se rozhodlo, že ho vypustíme zpět do přírody. Zajeli jsme na chalupu a tam, kde jsem ho našel, tam jsem ho i pustil na svobodu. Nejdříve se váhavě rozhlížel, jakoby nechtěl uvěřit, párkrát se na mě podíval, jestli odloučení myslím doopravdy a nakonec přece jen rozvážně a elegantně odskákal do neznáma. V momentě jeho vypuštění se seběhly snad všechny veverky z okolí…no bylo jich možná víc jak úředníků v Bruselu. Jestli Smolíka brali jako vetřelce nebo to měla být uvítací ceremonie, to nevím. Jen se nedivím, že sklizeň ořechů je rok od roku horší. Na několik míst jsem pro začátek nakladl hromádky s jeho oblíbenými piškoty, ořechy a řekl čau.

Po návratu z dovolené nám sousedi sdělili, že bychom měli někde nahlásit podivné chování jakési veverky, která jistě bude nemocná. Prý jim pod pergolou při odpolední kávě s borůvkovým koláčem skočila na stůl, obsloužila se a v klidu odskotačila do lesa. Říkám: „Kdepak, to byl náš Smolík“.

 

 

MADEJRA

 

Hned na začátku prázdnin se běžel závod z Ostravice na Lysou horu. Byl vyhlášen jako kvalifikace pro ME všech kategorií v běhu do vrchu, které se letos koná na ostrově Madeira. Říkám si: „Sakra Dědku, ostrov Madeira, v Atlatickém oceánu, zahrada Evropy, tam musíš jet!“ A tak jsem si před závodem namazal nohy koňskou mastí,  bohatě posnídal elixír mládí – krupicovou kaši s medem, posypanou čokoládou a ořechy. Ještě jsem zvažoval žejdlík kyšky, aby nohy byly jó hbité, avšak tuto jsem raději zavrhnul. Dřel jsem jako kůň a závod ve svojí kategorii vyhrál. Když jsem slezl z bedny, ptám se organizátorů, kdy jedeme na tu moji vysněnou Madeiru. „Víš Dědku, nezlob se, my jsme to do propozic zapomněli napsat. To se jednalo jen pro kategorie do padesáti let. To víš, zinkové rakve jsou teď drahé.“

 

 

OCENĚNÍ

 

V polovině srpna se zas běžel desetikilometrový závod v Beskydech na Bílé. Účast byla kolem pěti set lidí, výtěžek z akce jde na revitalizaci lesů a tento podnik se koná ve čtyřech pohořích republiky. Vedro bylo přes třicet stupňů, ale běh ve stínu lesních cest se dal přežít. Soupeřů v kategorii zralých, pardon, přezrálých mužů nebylo mnoho…, a tak jsem vyhrál. Na stupních vítězů mi byla kromě medaile předána i obálka. Říkám si: „Hm, prachy nemusí vždycky udělat člověka šťastnějším, ale klidnějším ho udělají rozhodně.“

Z obálky jsem vytáhnul kupon v hodnotě pětiset korun, do kosmetického salonu krásy, tedy žádný důvod k velkému nadšení. Já chápu, že moje tvář je již znetvořena znaky stáří, že jistá tělesná povadlost je zřejmá. Já ale nechci být žádným magazínovým švihákem! Já nechci mít vyhlazený ksicht! Chci, aby mě vrásky zdobily, stejně jako  šediny a dobrá mysl!

 

 

BERTÍK

 

(Vypráví vnučka Andrejka)

„Když jsem ještě chodila do školky, pořídili jsme si ovečku Báru a beránka Bertíka. Když jsem chodila do první třídy, narodila se nám ovečka Božka. Pak jsem šla do druhé třídy a na svět přišly dvě další ovečky. Bětka a Blanka. Letos jsem chodila do třídy třetí a stádo oveček se o prázdninách rozrostlo o další tři kousky, takže je jich už sedm: Bára, Božka, Bětka, Blanka, Bedřiška, Brigita a Broňa plus beránek Bertík.

Taťka říkal, že za všechno může neúnavný Bertík.

A tak jsme ho snědli.“

 

Doslov:

Od času, kdy byl Bertík snězen, mám špatné spaní. Může za to moje papírová žena domácí, moje dvě dcery a moje čtyři vnučky. Je jich sedm a já jsem vděčný za každé ráno, kdy se probudím živ a zdráv.

 

                                                                                                                      Dědek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ondřejnická 15

(spoluběžkyně , 12. 10. 2015 10:52)

Klobouček dolů ,velký obdiv máš ...

Re: Ondřejnická 15

(D., 13. 10. 2015 14:37)

Dík, ...a na H10 do mě nezapomeň kopnout. D.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA