Jdi na obsah Jdi na menu
 


46.FICHTLUDÁLOST

19. 7. 2010

Narodil jsem se někdy na jaře v osmapadesátém roce minulého století v Rakovníku. Můj rodný list říká, že se jmenuji Stadion S11, ale mnozí nehodní, škodolibí a závistiví lidé mi přezdívají „Kozí dech“, nebo též potupně „Splašené trubky“, „Prskolet“, dokonce některými škarohlídy jsem byl označen jako „Chrchel“. Já ovšem dobře vím, že jsem byl vždycky frajer a frajerem zůstanu.  Když si mě můj páníček před více než půlstoletím pořídil, okamžitě jsme se stali věrnými kamarády. Společně a pravidelně jsme v širokém okolí vyšmejdili všechny „Čaje o páté“ a zlomili nejedno srdce pěkné svazačky. Náš akční záběr byl poměrně široký, neboť jsem si tenkrát na plnou třílitrovou nádrž troufnul ujet téměř tři sta kiláků, vždy bezpečně a bez poruch. Přiznám se, že jsme dokonce byli i několikrát dopadeni hlídkou SNB a pokutováni za překročení maximální povolené padesátikilometrové rychlosti v obci. Chmurné časy však nastaly, když si můj žokej pořídil auťák. Musel jsem opustit pohodlnou garáž a byl jsem uskladněn v kůlně, kde se na mě po dobu mnoha dlouhých let prášilo.

Ejhle! Jaké milé překvapení! Můj pán si na mne vzpomněl, začal se ve mně šťourat, promazávat moje staré klouby, dokonce mi dal nový lak, vyčistil chrom i nové sedátko pořídil! Že by se mu s pokročilým věkem dostavila i moudrost? Čím to je, že se začal zajímat o  mojí existenci?

Na akci roku jsme vyrazili s tříhodinovým předstihem. Poslušně a radostně jsem svého páníčka dopravil na místo činu, až na Žuchov, kde se konal sedmý ročník akce Fichtlday 2010. Kdybyste to lidi viděli, kolik krásných kamarádů a rodinných příslušníků se na seřadišti strojů sešlo! Na dvě stovky fichtlů, šlapátek i speciálů s obsahem do 50 kubíků. Hned jsem se skamarádil se svými vrstevníky. Mnozí už měli transplantované některé orgány jako karburátory, cívky, světla atp., jiní měli doplněné či vyměněné různé protézy pro zpevnění kostry, byli i takoví, co prošli rukama dermatologů pro zkrášlení svého estetického vzhledu. Mezi kamarády se našla i fůra mladých, voňavých a neposkvrněných teenagerů ověnčených moderními doplňky soudobého byznysu. Musím zmínit, že můj pán se pro letošek prezentoval opět ve fungl novém oděvu, který teď podle nejsledovanějších televizních kanálů nejvíce frčí. Obleček kuchaře mu padnul jako ušitý na míru. A toho sympatického Itala, co vystupuje na Primě, bychom mohli začlenit do kolektivu a na Žuchově společně vařit a taky i pařit.

Stroje prošly odbornou technickou kontrolou, v jednom sporném případě byla dokonce nařízena a prověřena kubatura. Předstartovní napětí neustále rostlo, až s výstřelem z kulovnice propuklo v úděsnou vřavu, záchvat zuřivého šílenství se proměnil v nesmlouvavý boj, Žuchov se stal novodobým bojištěm gladiátorů. V prachu a kouři jsme střelhbitě vyrazili na trasu dlouhou 18 km směrem k obci Tichá, která se pro dnešní den stala obcí „Hlučnou“. Na stejném místě jako loni jsem se zakuckal. No, nejsem nejmladší, už mi chybí dechu (toho kozího), výdrž už taky není co bývala, zkrátka pán musel slézt z mého hřbetu a pěkně tlačit! V kopcích funěl jak sentinel, nadával jako špaček a používal ještě horší výrazy než ten holohlavý kuchař, co v tom pořadu „ Ano šéfe!“ rozdává rady a svoje nálepky s hvězdičkami. Vyhrožoval, že ze mě vypustí obě duše, že mě zakonzervuje jako mumii a v kůlně mě na zimu ani plachtou nepřikryje, protože jsem byl jeho kamarád, ale teď už nejsem. Cílem jsme projeli až po hodinovém limitu, podobně jako dalších 36 borců, kteří měli shodné problémy. Další disciplínu cross-sprint jsme už nejeli, stejně jako většina ostatních borců a raději svoje znavené trupy odložili do odpočinkové polohy, páníček se nacpal klobásami, kterých se na akci sežralo centy, doplnil vypocené tekutiny pivem, jehož spotřeba byla hekta. Bujaré veselí ještě pokračovalo soutěžemi ve vrhu klikou, tradičním pojídáním klobás a letos též konzumací a dávením se vařenými vejci. Taneční párty trvala až do včasných ranních hodin a stejně jako hlavní soutěž obešla se bez vážnějších zranění. Já jsem pak opět v pohodě a bez problémů odvezl svého pána na svém hřbetu domů, abych se mu alespoň trochu zavděčil a nemusel se zase za jeho nemravné kecy stydět, a taky proto, abych si to u něho alespoň trochu vyžehlil a příští rok nezůstal trčet v kůlně.

Matadoři voňavého sportu, jen tak dál!!! Zorganizovali jste opět pěknou akci, za to vám patří dík a uznání. A příští rok? Příští rok vám ještě ukážu, jaká obrovská síla ve mně dřímá!

Ať žije Fichtlday 2011!!!

 

                                                                                                Váš Moped Stadion S11

 

Náhledy fotografií ze složky Filchtlday

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA