Jdi na obsah Jdi na menu
 


40.JAK JSEM DEMONSTROVAL

14. 2. 2010

Kousek městem, potom lesoparkem, kolem rybníka do polí a zase do města a už mám za sebou skoro každodenní osmikilometrovou běžeckou trasu. Na pozdrav si pokyneme s pejskaři, pošťačkami, policajty, taky míjím darebáky záškoláky, pořád stejné lidi. Ten den, byla to neděle a mrzlo, že bych ani čůrání neriskoval, abych k zemi nepřimrznul, nebyla venku živá duše a slyšet bylo jen moje zmrzlé kulky, jak o sebe v rytmu běhu klinkají: klink, klank, klink, klank, klink, klank…  Teď jsem se ale fakt leknul. V lesoparku mezi stromy vidím chlapa připomínajícího Yetiho. Stál tam bez hnutí, jako ti, co mají vystáté důlky před obchodňákama a v rukou drží Strážní věž. Jenže tenhle v ruce držel krabicové víno, na sobě měl několik vaťáků, z frňáku a vousů mu visely ledové krápníky. Celkem mi ho přišlo líto, kdo ví, jakou pečeť osudu si na svém hřbetu nese. Zrovna včera v bedně říkali, že už jich jenom v našem regionu umrzlo osm a taky se chválili, kolik zachránili potulných pejsků tím, že je umístili do vyhřívaných kotců, poskytli veterinární péči, kvalitní stravu a slušné jednání…..klink, klank, klink, klank, klink….pokračoval jsem .

Konečně v teple domova. Otevřu kompjúter a čtu: „Protestní demonstraci proti lidské lhostejnosti svolali na 27. ledna od 15 hodin před budovou magistrátu v Ostravě místní bezdomovci. Neoficiální mluvčí osob bez přístřeší pan Štěpán, zvaný také Básník, akci povede a očekává se účast dvou stovek bezdomovců.“ Bez mrknutí oka jsem byl rozhodnut, že si tento kulturní zážitek nesmím nechat ujít a svojí babce velitelce jsem nahlásil, že ve středu odpoledne jí nebudu k dispozici, jelikož mám mnohem důležitější program. Jasně, že jsem jí hned nevyoslil, co mám v úmyslu, ona by zas měla blbé kecy a svolala by na mě rodinnou sešlost završenou další dívčí válkou. U nás to tak vždycky chodí, protože je jich na mě sedm a je jasné, že jedině lstí lze nad jejich přesilou zvítězit. V době, kdy si babka plnila svou vášeň a relaxovala nakupováním v obchodních řetězcích, provedl jsem inventuru ve skříních a vybral si svršky, ve kterých bych se mohl protestní demonstrace aktivně zúčastnit. Navléknul jsem na sebe staré teplákové gatě, sepranou otrhanou bundu s kapucí, čepku zmijovku a do ruky nezbytnou igelitku. Pak jsem si ještě před zrcadlem nacvičil několik důležitých póz vhodných pro protestní akt. Se zaťatou pěstí provolával: „Bude zima, bude mráz, kolik ještě zmrzne nás!?“, nebo „Bezdomovci všech zemí, spojte se!“ Byl jsem řádně připraven a myslím, že by mne i Hollywood bral.

Auto jsem v Ostravě zaparkoval kousek od Nové radnice a na místo srazu přišel přesně ve tři. Očekával jsem davy bezďáků, spousty transparentů, možná tribunu, hudební produkci atp., jenže nic takového se nedělo. Skupina mediálních pracovníků usoudila, že stepovat v mraze, zírat na několik skupin policistů a jednoho jediného bezdomovce ,Básníka‘, není pro ně příliš zajímavé a tak hbitě opustili stanoviště. Strážci zákona v několika skupinkách bezradně postávali a vysílačkami podávali raporty svým nadřízeným. Namířil jsem si to přímo k šéfovi akce. „Tož kde jsou všichni, já to tady sám nevytrhnu! Jak jsi to zorganizoval, kamaráde! Copak takhle se dělají demonstrace!?“hned jsem ho sjel. „To musí přijít všichni i s vozíky plnými sběrných surovin. A přinést si sebou transparenty s nápisy:,Tuny šrotu pro Janotu‘, nebo: ,Bezdomovců vize-pomoct vládě z krize!‘  Já jsem očekával bouřlivou debatu na veřejné tribuně…a prd!“ Z igelitky s logem OSTRAVA!!! jsem vytáhnul digitální foťák a kolemjdoucí požádal, ať nás zdokumentuje. Pak jsem ještě svojí ženě mobilem zavolal, že je konec akce, že mě má za půl hodinky doma. Strážcům pořádku z mého počinu spadla brada a dál? „Básníku, sereme na to a jdeme domů“, zavelel jsem. On na to: „Kam?“ „No dobře, promiň, já to tak nemyslel“.

Na cestě k autu se na mě pověsili měšťáci. Vyčihovali, prudili, šmírovali, až se dočkali. Znervózněl jsem, nevyhodil blinkr a už mě měli. Hajzli.

„Dědku, ty jsi přece vůl!“ Řekla mi doma babka, když jsem jí události dnešního odpoledne popisoval. „Copak na bezdomovecké demonstrace se jezdí v Toyotě?! Správný homeless jezdí hromadnou dopravou…a na černo! A vůbec. Předlož mi doklad o zaplacení pokuty, jestli zase nekecáš!“ Předložil jsem kupon o zaplacení a ona na to: „A proč jsi to platil?, vždyť je ten dokument nečitelný, ten polda jistě k premiantům třídy ve škole nepatřil. Trúba jedna Štramberská. Za tyhle prachy jsme raději mohli zajít za kulturou do divadla než poskakovat před magistrátem. Zítra tam dávají Mozartův Requiem.“ Ukončila svoje kárné řízení moje parťačka.

Na druhý den jsem se pěkně oháknul do smokingu, bílé košile s bílým motýlkem a vyrazil do Dvořákova divadla na Requiem. Je to fakt hodně dobrý kus. Jen nad jednou maličkostí jsem zapřemýšlel. Přesila pěveckého sboru, symfonického orchestru, sólistů a personálu byla oproti divákům v poměru pět ku dvěma. Vlastně ani nevím, proč nepoměr sil ve mně vzbudil vzpomínku na včerejší málo úspěšnou akci.

Dnes ráno jsem si zase byl provětrat plíce a játra, ať staré tělo tolik nechátrá, znovu potkávám známé tváře….život běží dál….klink, klank, klink, klank…..

                                                                                 Dědek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

článek

(pipi, 19. 2. 2010 8:31)

Moc pěkné !!!

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA