Jdi na obsah Jdi na menu
 


38. Jak jsme se učili tančit

1. 12. 2009

Bylo to začátkem září, kdy se Dědek přiřítil ze svých pochůzek celý zadýchaný a už ve dveřích explodoval: „Všechno jsem zařídil, už příští čtvrtek to vypukne, babičko, dávej bacha!“ Bezohledně mi vypnul mojí telebedýnku a svoje křeslo našteloval přímo proti mně. Toto dělá vždycky, když si chce vynutit pozornost, přednést svojí úplně novou myšlenku a vůbec ho nezajímají úžasní hrdinové seriálů, ani moje obranné kletby. „ Ano, už příští čtvrtek nastoupíme do kurzu tance pro dospělé, abychom vylepšili svůj společenský profil, ale taky fyzickou kondici,“ mlel bez ustání a moje výkřiky ostrých protestů rezolutně odmítal. „ Babičko, jen si vzpomeň, jak jsme ještě na střední škole radostně a rozpustile skotačili po parketu v tanečním kurzu! Jenže tenkrát jsi vážila přesně tolik, co pytel cementu, velikost tvého zadku a koz byla skoro bez rozdílu, stejně jako jejich tuhost. To jsem měl moc dobře odzkoušeno.“ „Ty o tuhosti máš co nejmíň mluvit“, zakontrovala jsem, ale bylo mi jasné, že nakonec budu muset před krutým osudem pokorně sklonit hlavu.

 

Čtvrtky se staly pro mne dny svátečními a kurz tance zdrojem velkých překvapení a zábavy. Čtyřicet párů zajímavých a neobyčejných lidí doufajících v zázrak, se odevzdalo do milosrdných rukou pana tanečního mistra s paní mistrovou. Mezi nimi jsem vyčuhoval já s babkou, jako pár suverénně nejstarší. Během několika málo lekcí jsem si frekventanty rozdělil do tří základních skupin.

Skupinu první tvoří podnikatelé s intelektuály, kteří se od začátku separovali v pravém rohu sálu. Vyznačují se tím, že se během vyučovacích hodin občerstvují alkoholickými nápoji, neustále přežvykují svoje Orbitky, saka odkládají již po první sérii.

 Zástupci skupiny druhé jsou tak zvaní Snaživci. Snaživci moc dobře vědí, že kurz navštěvují proto, aby se co nejvíce naučili. V této kategorii jsou obvykle dominantní ženy. Svým parťákům počítají do rytmu, ne zřídka kdy vyhrožují rozvodem, avšak do příští lekce nastupují opět usmířeni a vzorně připraveni. Tyto páry na rozdíl od skupiny první a třetí neodpočívají a nácvik učební látky si procvičují i během přestávek. Architektura jejich tanečního projevu bývá většinou uspokojivá a oni si toho jsou plně vědomi.

Do třetí skupiny patří zbytek účastníků kurzu tance, které jsem si pojmenoval jako Olšáky. Olšáci mají olšové nohy a zásadně se odmítají řídit jakýmikoliv pravidly rytmu a před každým novým rytmem si zoufale pohlédnou do očí a v duchu pronesou otřepané „know how“. Pak už zírají jen pod nohy, vstříc milosrdné smrti do náruče. Představitelé třetí skupiny se zpravidla zapotí již při nástupu na parket, posléze zčervenají, zfialoví, zmodrají, zbrunátní, ale hlavně bojují a toho si na nich cením.

 Nedá se říci, zda se mezi jednotlivými frakcemi schyluje k otevřenému vyhlášení války, ale v každém případě parket je bojištěm, v jehož vřavě není vítězů, ani poražených. Do kterého tábora patříme my? (Jako Dědek s babkou). Do žádného-jsme pouze pozorovatelé.

 

On už Dědek zase kecá. Je Snaživec jak vyšitý a ještě k tomu komediant. Stačí, když pan mistr vysloví jen „P“, (P…ánové zadejte si), vyskočí, jak Tonda Péro a už mi nabízí paži v paži, aby mne odvléknul na nejpříznivější místo na parketu. Tam si pak vymezí svůj prostor, aby mohl řádit jak nějaký teenager. Já nikdy nevím, kterou nohou začít, proto mi začátky diktuje. Tango: Pravou vzad, a slow, slow, quick,quick,slow,qwuick,qwuick,slow…, u toho nahodí pohled, že by jím seník podpálil, jindy zas cení zuby, jako kajman, aby si všichni mysleli, že všechno zvládá levou zadní. A ještě mě neustále napomíná:  „Babičko, šoupni tam to CEJTÍM, sekané staccato a hlavně chůzi lupiče!“ Když už neví co by, začne známkovat ostatní páry: „Tak pan podnikatel to dneska má za tři, snaživí mládežníci za dvě a tito postarší účastníci z kategorie snaživých taky za dvě, áá tihle si pletou pravou s levou- čtyři mínus!“  Já nevím, co on si vlastně myslí. Před pár lety zavedl doma služby. Kdo má službu, ten všecko dělá, avšak hlavní důraz je kladený na kvalitu vaření. Aniž nám co řekl, začal si gastronomické výkony hodnotit známkováním a na konci roku rozdal vysvědčení. Jasně, že si nadržoval a udělil si jedničku. No jestli bych se z mizerného Dědka nepicla. Zrovna minulý týden přitáhnul domů staré, rezavé brusle. Takové, co mají před botou zakroucenou špičku nahoru a na botu se montují kličkou. Myslím, že se jim říkalo šlajfky. Tajně se s nima zašil ve sklepě, aby je dal do pucu a na druhý den vyrazil. Vrátil se domů domlácený jak cikánské hračky, beztak trénoval to svoje oblíbené tango (na ledě). Příští sobotu už nám taneční kurz pro dospělé končí. Bude na co vzpomínat, akce to byla pěkná. Náš pan taneční mistr s paní mistrovou se obrnili velkou trpělivostí, diplomacií a tolerancí. Nestalo se, že by pány napomenuli za široký posed, či zkřížené nohy, odložená saka, přežvykující čelisti neb kázeňské přestupky mého parťáka. Naopak. Nad výkony nás studentů tance nešetřili projevy chvály, a pokud občas něco vytkli, pak to byly jen zanedbatelné nedostatky. A to potěší, no ne? Teď už se ale těším, až se po třech měsících Dědkova násilného tažení odpotácím z parketu na svobodu, abychom příští podzim nastoupili k úspěšnému složení reparátu.

 

Náš pan taneční mistr nám rozdal přihlášky do pokračovacího kurzu, který hned navazuje na ten, co zanedlouho končí. Jasně že už jsem přihlášku krasopisně vypsal a včas odevzdal. Jo. A ještě jsem babce na Ježíška koupil permici do fitka, ať trochu zapracuje na svojí bídné kondici. Ona to ještě neví, ale doufám, že bude mít radost.

                                                                

                                                                             Váš Dědek, z Boží milosti spisovatel velkého významu

                                                                                                                                             (a babka.)

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pozdrav

(Lubomír Nowak, 13. 12. 2009 12:30)

Ahoj, hornický všeuměle. Žasnu nad Tvou všestrannosti a uměleckým střevem. Chystáš se taky někdy umřít ? A kdyby snad někdy, tak si nech zmrazit semeno, tak nádherný genom se už nesežene. Jak se daří rodině ? Srdečně zdravím manželku.
S přáním ,, ještě hodně ostrých triatlonových startů ´´ a mnoho kvalitních erekcí k Tvým narozeninám přeje Lubošek. lubomír.nowak@seznam.cz

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA