Jdi na obsah Jdi na menu
 


41.KRÁLOVSKÁ ETAPA LYSACUPU

14. 2. 2010

Tento týden jsem se necítil zrovna nejlíp. Do šnuptychlu troubím jako u Kmochů v Kolíně do trumpety, rypák mám nateklý, asi na mě leze ta vepřová chřipka. Však už v sobotu bude Lysacup a já ty zasmolené virusy ve dvojité etapě z těla vyprovodím! Po zkušenostech z předchozích ročníků, jsem zavrhnul veškeré podpůrné prostředky, jako: bakelitové uši s drátkama a divokou muzikou, železné nesmeky, superzázračné nápoje a masti, jako je ta ,Pferde-balsam´, nebo Harulky, (to je zas mast na kulky) a zůstal u starých osvědčených  metod. Nahřál jsem svojí starou kostru ve vaně, běháky namazal Opodeldokem-to už za Franc Josefa i Švejk věděl, že na klouby je jedině Opodeldok. Ještě jsem se nacpal ovesnou kaší s medem a táhnul do boje.

V Ostravici u pily se nás sešlo na 144 nažhavených běžců, z toho 59 borců připravených v klíčové etapě seriálu LC podat výkon dvojnásobný. Bylo jasné, že vyhlášení otevřené války mezi jednotlivými týmy, ale též borci, je na spadnutí. Reprezentanti silných mančaftů jsou oblečeni do značkových dresů v klubových barvách, ještě lehké rozklusání,taktická porada….a je odstartováno. Po celé trati se vyskytovali fandové-bouřliváci s vlajkami Valašského království, kteří posilněni slivkou provolávali povzbudivá hesla. Paparazzi nešetřili svoje objektivy, fandové, rodinní příslušníci a pěkné počasí podtrhli skvělou atmosféru lidského dostihu.

Tentokrát jsem vyrazil zlehka. Kašlu na body ze základní etapy, hlavně, aby mi zbylo sil na Lysou po druhé, ale zas úplně jsem se neflákal. Moje světlá chvíle přišla, při seběhu z vrcholu do údolí. Rozpohyboval jsem ve dvoumetrových skocích svých osmdesát kilo brutto k ukrutnému úprku za svými soupeři. Naposledy jsem tak rychle běžel, po vypitých dvou litrech mikyšky na žízeň, ale tomu už je pár let. Z hangu dolů to byla jistě pro všechny nejzajímavější a současně odpočinková fáze, ježto jediný možný způsob přesunu byl na řiťbergra. Za Bezručem, po občerstvovačce jsem ještě v pohodě a dodávám si optimizmu: Ještě žejdlík piva je mi milý, jakž takž dobré nohy jsou, znovu kvapem Dědek běží, ještě jednou na Lysou. Za Lukšincem „dobíhám“ Rastislava. „ Jak dlouho se už trápíme?“ ptám se. „ Dvě hodiny.“ Odpovídá a už toho má taky plné kecky, stejně jako já. „Tak mě napadá jestli, nebylo lepší zůstat doma a věnovat se erotice. To mám vždycky za pět minut zvládnuté a nemusím se mordovat víc jak dvě hodiny v kuse, jako teď.“ Odpověď nezazněla žádná. Za další půlhodinu jsem konečně znovu na vrcholu, domlácený, jako by mi fotřík dal zaslouženou lekci za špatné mravy. Trochu jsem se občerstvil, nabral sil a aby byla reportáž úplná, zašel jsem ještě na výzvědy na meteorologickou stanici. Tož představte si, že právě dnes byly ve 14 hodin naměřené tyto hodnoty: Výška 1324m, tlak 858 hPa, rosný bod -2,8, teplota-2,4st.C, vlhkost vzduchu 97%, rychlost větru 3m/sec, směr větru 60st(SV), výška sněhu 46 cm, srážky 0 a sluneční svit 2,5 hodiny ….no koho by to napadlo …a my si úplně bezstarostně pobíháme po Beskydě.

Cesta zpět do Ostravice už byla pohodová i radostná a jak by ne, když na Butořance jsem našel mobil. Hezky se tam ze sněhu na mě usmívala pěkná Nokia i s foťákem. Hned ve mně zajásal můj první Džín: „No vidíš Dědku! Konečně máš pořádný telefon a nebudeš už muset dělat ostudu s tím starým krámem“. Okamžitě se ozval Džín druhý: „Nebuď Dědku prase a koukej přístroj  vrátit!“ Oni jsou spolu neustále ve při, furt se jenom hádají a já z nich mám kolikrát i mizerné spaní. To je samé: „Dědku, podívej se, jaká pěkná robka a bez šerpy. Máš to za pár, tak si ještě užij!“ „To si můžeš zkusit! Mazej, doma tě čeká babka s teplou večeří!“ Jindy zas ten první: „Všecko sežer, všechno vychlastej, nikomu nic nenechávej!“ Na to dvojka: „ Jez do polosyta, pij do polopita!“A nedají si pokoje: „Stáhni okno, ukaž mu zvednutý prostředník a taky pěst!“ „To ať tě ani nenapadne! Chovej se mravně, usměj se a pusť ho, když spěchá.“ Jasně, že jsem poslechnul Džína číslo dva, vypátral majitele a ještě ten samý večer telefon vrátil. Nakonec patřil jednomu z nás, běžců Lysacupu.

Domácí brífink u kulatého stolu měl rychlý spád. Na jasné otázky ze strany mojí velitelky babky zněly i jasné odpovědi: „Zvládnul jsi v limitu dvojitou etapu!?“ „Ano“. „ Byl jsi zase poslední, jako loni“. „Nebyl“. „Měl jsi lepší čas než v minulém ročníku?“  „Byl lepší o 25 minut, dokonce i virus mě opustil.“ „To znamená, že ti forma stoupá. Je to tak!?“  Přikývl jsem. „Nóó, tak to se přesvědčíme, jestli ti stoupá ne jenom forma…“ a postavila na stůl láhev červeného. Brífink se změnil v sexuelní vyjednávání.

V závěru bych chtěl veřejně poděkovat té paní, kterou nazývám  velitelkou babkou za to, že na počítači opustila na hodinku svůj karban a dovolila mi pro vás napsat tento literární inkrement. (přírůstek)

                                                                          Sportu zdar   váš Dědek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Super dědek

(kukuč, 19. 2. 2010 8:33)

Dobrý den,

moc se mi líbí vaše povídky, vždy se u nich nasměji a hned mám lepší náladu. Už se nemůžu dočkat na novu povídku.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA