33. Spřízněným duším
SPŘÍZNĚNÝM DUŠÍM
Milí borci běžkaři, bikeři a sjezdaři
drazí Češi, Slováci, Poláci i vodáci
Lysacupu zdatní běžci
turisti, též horolezci!
……(nehodící se škrtni)
Z Královské etapy 3 in 1 jsem se domů vrátil opět tuhý jako límec. S opatrností pyrotechnika jsem vstoupil do předsíně a tam jsem napočítal šest párů bot. Je to jasné. Jsou tady všechny. Všechny moje baby a tak si říkám, že nejlepší bude, když se urychleně a nepozorovaně vytratím. Chtěl jsem se zašít ve svém pokojíku, když mě prozradil můj pes. Ten hajzl jeden zrzavý vyváděl, jako kdybychom se aspoň půl roku neviděli,... byl jsem vyzrazen. „Tak se pochval Dědku, jak jsi perlil na Lysacupu“ chtěl vědět můj šestičlenný, jak já říkám ,čistý chov‘ bab. (A to už vím,že je sedmá na cestě!)
Do svého křesla jsem spadnul jako šraňky a podal hlášení:„Žádná výkonnostní exploze se nekonala. Bojoval jsem, seč mi síly stačily a stejně ve dvojité etapě zůstal na posledním, padesátém šestém místě, v čase o třiadvacet minut horším než loni. Světová krize si nevybírá. A nezírejte na mě tak blbě, nebo dostanete vyrážku!“
První svoje decibely spustila babka: „Podívej se Dědku občas do zrcadla, ať víš, jak vypadáš! Ty mi chceš tvrdit, že sportuješ pro zdraví!? Nohy máš vyhublé jak záchodový pavouk, bílý jsi jako psí hovno a vlasy ti trčí, jako když blesk střelí do pažitky.“ Tím vyčerpala celou svojí sérii útočných slovních obratů a odpochodovala na balkon vypouštět kouřové signály. Válečnou pochodeň převzala mladší dcera: „Dědku! Jako správný penzista bys měl každé ráno vyhodnotit obsah schránky s reklamními letáčky, zpracovat plán trasy po obchodních řetězcích a s vypracovaným nákupním harmonogramem vyrazit. Ještě by sis měl pořídit do ruky takovou bojovou hůl, abys měl při drancování regálů před ostatními staříky patřičný respekt.“ Debata na veřejné tribuně pokračovala proslovem starší dcery: „Dědku! Jako důchodce bys taky měl více dbát o kulturu svého ducha. Jen se podívej, kolik úžasných seriálů od rána do večera běží v telebedýnce a neznat současné celebrity televizních kanálů, to je ostudný nedostatek. Věřím tomu, že seriál dostihů na Lysou má svoje kouzlo, ale ,Růžová pouta‘, ,Simír na jedenácté kobře‘, nebo ,Hledá se pošťák Ondra‘, to jsou kusy, které teď frčí.“ Ještě se do hry vložila nejstarší vnučka : „On si snad Dědek myslí, když bude po Lysé běhat ve skotském kiltu, že oslní davy šikovných turistek, jenže to se plete. Vždyť už pomalu obrůstá mechem a bílé fousy dávno neletí.“ Tábor žen se sjednotil v jednom šiku proti mně-diskriminovanému muži. Začaly přidávat na decibelech, uzdu nápaditým kecům popustily na plno. Mezi řečí do sebe cpaly jednohubky, brambůrky, klofaly do oříšků, hrabaly pařátkama a najednou té drůbeže bylo kolem mě ještě více a více, furt jich přibývalo……když se ozvalo: „Dědku nechrápej, když s tebou mluvíme!“ To už měly naplánovanou invazi na tržnici do Polska a bylo sepsáno, co všechno je nezbytné nakoupit. Mlčel jsem. Měl jsem už vymyšleno, jak hned zítra uvolním svůj ventil vzteku a pomůžu si tak k lepšímu žití.
Na druhý den ráno se podívám z okna na tu parádní zimu a hned mě zasvrběla prdel. Sněhu po kokot, je třeba hbitě vyrazit.
Nejdříve jsem zajel na zamrznuté a zasněžené jezero v Hlučíně. Po včerejší vyčerpávající etapě, ideální terén na běžky. Žádné kopce, žádné prudké sjezdy. Bylo to příjemné poježdění, dokonce i slunce ukázalo svojí vlídnou tvář. Potom jsem se kousek přesunul na ledopády a tam potkám našeho kamaráda z Lysacupu, všestranného sportovce Libora Uhra. Fakt si hodně cením jeho grandiózního výkonu při zdolání nejtěžší hory na naší planetě, osmitisícovky K2 a jsem přesvědčený, že v anketě sportovec roku měl stát na jedné z nejvyšších příček. Zrovna lezl po ledových krápnících s lehkostí šelmy a ještě si prozpěvoval „…stoupám jak dým…“.
Taky jsem si poledopádoval, ale do zpěvu mi u toho zrovna moc nebylo.
Víkend to byl pěkný, ventil vzteku povolil, byl jsem spokojený.
:-)
(alf, 28. 1. 2009 20:51)