45. V ZOO
Jistý, dobře vyhlížející starší muž vstoupil branou do areálu zoologické zahrady. Kolem něho rozverně poskakovala trojice děvčat-vnuček. Bylo krásné červnové sobotní ráno, po předchozích deštích příroda dostala plíce a s návštěvníky se snad roztrhl pytel. Zdravě zelené listy stromů se chvěly ve vánku, jakoby chtěly říci ,jen pojďte dál, buďte vítáni, přejeme hezký den´.
„Jéjej ! Dědo podívej se, tady jsou automaty na krmení pro zvířátka! To musíme koupit!“
„Podívej se dědo, tady prodávají cukrovou vatu! Kup jednu modrou a taky žlutou.“A tak se koupila vata z cukru.
„Dědóóó, honem pojď sem! Taková nádherná velikánská žirafa!“ Dědek naklusal na místo určení…a fakt. Obrovská nafukovací žirafa, ve které se dětičky mohou za pouhých pětadvacet kaček čtyři minuty vydovádět a dát tak znavenému starci šanci alespoň ke krátkému odpočinku.
„Dědečku, dědečku!“ Sakra, co se zase děje? Takové neobvyklé oslovení předznamenává nějaké zvláštní přání. A taky jo. „Anglické koblížky! Dědečku, ty jsou nejlepší, ty musíme mít, dáme ti ochutnat!“
„Dědulko, ještě jsme neměly zmrzlinu, tady mají pravou italskou, točenou a ještě míchanou. Že nám ji koupíš!?“ Somrovaly vnučky a už se stála fronta na zmrzku.
A potom ještě bylo pitíčko, párek v rohlíku, toaleta….
V pravé poledne opouští bránu ZOO znavený stařec, za krkem nese nejmladší z vnuček, za sebou táhne za ruku další dvě. Je vedro jak na Sahaře, i listy stromů v bezvětří bez hnutí visí, ani na rozloučenou nezamávají. „Tak co dětičky, které zvířátko se vám nejvíce líbilo?“ „Nejlepší byla skákací žirafa. A dědo, tady hned za branou se prodávají suvenýry. Něco si přece na památku musíme koupit. Dědóó…dědóó…“